Úterý
Jenže on se další den neukázal. O přestávce jsem se jako obvykle bavil s Koisumi.
„Tak…co?“ Upřela na mě své oči.
„Co jako?“
„Ty se znáš se Sasukem?“
„Ne, včera jsme se potkali přede dveřmi třídy.“
„Náhoda…“
„Co máš za problém, Risso,“ drcl jsem do ní, „snad nežárlíš?“
„Jasně že ne, jenom mi to přišlo divný… tak víš, ne? Jste úplně jiní, ty jsi smíšek a on je takový… já nevím, spíš depkař.“
Zasmál jsem se. „Dík, ale můžeš být v klidu, nemám v plánu se s ním jakkoli sbližovat.“
„Atsuši, přineste Sasukemu úkoly,“ stopla si mě po hodině naše třídní.
„A-ale proč já?“
„Vypadá to, že jste se docela skamarádili. Když spolu chodíte už i za školu, můžete mu každý den zanést úkoly, ne? Popřípadě mu vysvětlíte učivo, bude chybět aspoň 2 týdny… spoléhám na vás, Atsuši, navíc ty vaše příchody… ještě si to ohlídám, tak se z toho nesnažte vykroutit!“ řekla tím svým tónem a odkráčela do kabinetu. Fajn… vždyť je to jedno.
Na cestě ze školy jsem se od Koisumi odpojil.
„Risso, třídní mi řekla, že mám Sasukemu zanést učení, ještě pořád je naštvaná kvůli těm mým pozdním příchodům... “
Kývla. „Mám jít taky? Ne, počkej, musím hlídat ségru- “
„To je v pohodě, zvládnu to,“ zasmál jsem se a zabočil za roh. Mám dojem, že bydlí tady někde.
Skončil jsem u velkého domu – nebo spíš vily. Na zvonku stálo „Zelkoss“. Bingo! Zazvonil jsem a zrovna šel ke dveřím.
Otevřel mi po chvíli a měl dost udivený výraz, zvednul obočí. (Když tohle udělá tak mu to sluší)
„Ottany?!“
„Buď nejsi zvyklý na návštěvy, nebo si to začnu brát osobně!“ zazubil jsem se. „Nesu ti úkoly, můžu dovnitř?“
Rezignovaně pokrčil rameny, ustoupil a gestem ruky mi naznačil, ať vstoupím. „Děkuju.“
Vešel jsem do obrovské bílé haly. „Wow…!“ nestačil jsem vyjít z údivu.
„Pojď,“ kývl hlavou ke schodišti. Následoval jsem ho nahoru. Vedl mě dlouhou chodbou do úplně posledních dveří. Za nimi byl velký pokoj. Neměl tam teda moc věcí, všechno
měl perfektně uklizené a peřiny – teda, to byla ale postel - na velkém letišti měl úhledně ustlané. To já, ve svém malinkém pokoji, měl všechny věci rozházené po zemi a že bych si ustlal… To ne.
Potom tu měl piáno, takové to křídlo, skříně, menší skříňky, velkou knihovnu plnou knížek, stůl se židlí a počítačem a potom už nic moc. Neměl tu ani televizi nebo tak – nic, on snad pořád čte…
„Vidím to tak, že u mě v pokoji by ti asi přeskočilo, “ zasmál jsem se a začal vytahovat učebnice na stůl.
Pokrčil rameny, sedl si na židli a sledoval mě, což docela znervózňovalo. Každou chvíli jsem k němu těkal pohledem – co to s tím klukem je?
Po hodince a půl jsem byl na odchodu.
„Díky,“ vypadlo z něho, když už jsem odcházel.
Podíval jsem se na něj, ale jeho pohled mířil někam bokem. „Neděkuj, zítra mě tu máš zase a potom taky, za chvilku mě budeš mít plné zuby,“ zazubil jsem se na něho.
„Dobře,“ kývnul a zavřel dveře.
Bylo na něm něco zvláštního. Nevím přesně co, ale donutilo mě to myslet na něj celou noc.
Komentáře
Přehled komentářů
dapsi dilek prosim:)
............
Rhea, 25. 7. 2011 21:56Taky bych strašně ráda věděla, jak to bude dál. Co takhle další dílek? :-)
**w** naww..xD
Ilay^^, 25. 7. 2011 8:36
Nužee, tak začala jsem s touhle povídečkou, protože no abych se přiznáala povídky na téma kluk a holka nečtu, nějak jsem už zdegenerovala a mám raději kluk a kluk, nu ale k povídce...xD
Je to opravdu skvělé, tek Sasuke, jestli jsem dobře postřehla jméno, je takovej tajemnej, take rozhodně o něm chci vědět, víc, jen doufám, že co nevidět sem plácneš další dílek hehe...xD :D
...
IchigoYuki, 11. 6. 2011 19:38bože já se Středy nedočkám :D krásný díl, moc se těším na pokráčko :)
Re: ...
Rin, 11. 6. 2011 20:14Děkuju,aspoň že to někdo čte...bude brzo,aspoň se budu snažit =)
pěkny
kaca, 28. 7. 2011 18:16