Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

 „To snad ne! Už jdu zase pozdě!!“ Utíkal jsem po školní chodbě. Přemýšlej!! Co máme za předmět?! Matika... no jistě, učitel Takahashi, alespoň že tak. Zahnul jsem za roh, už jsem byl skoro ve třídě ,když se zpoza rohu vynořila černá hlava. Doufám, že to není naše třídní, tu už bych dneska nezvládl. Díky bohu to nebyla naše milá třídní, ale můj spolužák Sasuke. Já vlastně nevím,  co bych o něm měl říct, prakticky ho neznám – dobře, znám, ale je to samotář. Všechny holky na škole po něm šílí, tím pádem ho všichni kluci na škole nenávidí, ale jemu je to jedno. Sedí úplně vzadu u okna, 2 lavice za mnou a většinou si čte, i přes hodinu!! Učitelé mu to tolerují, asi protože má nejlepší výsledky ve třídě, naproti tomu já... no alespoň jsem oblíbený, když už ten prospěch zaostává. Možná by mě mohl doučovat... NE!! Není divu, že se holkám líbí – vysoký, bledý, cizinec (přistěhoval se před 2 lety v sedmičce – když nad tím teď přemýšlím, vlastně bydlí kousek ode mě) s havraními vlasy, černýma očima, no a ta postava... Panebože, nech toho, na co to myslíš?!Zavrtěl sem hlavou a tím pádem jsem na chvíli přestal vnímat okolí. Snažil jsem se zabrzdit, takže jsem hodil menší smyk a skončil na zemi před ním a před dveřmi do třídy.

„Jsi v pohodě?“ Zeptal se mě s povytáhlým obočím.

„Jasně že jo,“ zazubil jsem se, „to se mi stává v jednom kuse.“

Pousmál se a napřáhl ke mně ruku. Uchopil jsem ji a on mi pomohl vstát. „Dík,“ ještě jednou jsem se usmál a otevřel dveře do třídy.

Všechny zraky přítomných se upřely na nás. I učitelův, nezbylo nic než se usmát a povzdechnout si: „Atsuši, na vás už jsem si zvykl, ale to už i vy, Zelkoss??“ zavrtěl hlavou.

Poškrábal jsem se ve vlasech. „Dobrý den, pane učiteli, to byste nevěřil, co se mi stalo, dneska to vážně nebyla moje vina – “ Třída se rozesmála.

Přerušil mě: „Nicméně jsem vás už zapsal do třídní knihy, takže si to po hodině vyřiďte s vaší třídní,“ shrnul to.

„CO?!“ vykřikl jsem. Povytáhl obočí. „Teda… stejně jsem chtěl paní učitelce o přestávce přinést čaj.“ To už třída křičela smíchy.

„Taky si myslím, teď si sedněte, kdo ví, co jste kde dělali…“ řekl už jen pro naše uši a otočil se zpátky k tabuli. Podíval jsem se na Sasukeho, ale ten si prostě přehodil batoh přes druhé rameno a odkráčel ke své lavici. Udělal jsem totéž. S třídní to šlo kupodivu dobře, jen nám nakázala přinést další den omluvenky.