1. Kapitola
Už zse. Už zase Haru utíkal pozdě do školy. Být v práci do pozdních hodin a celou noc se učit mu nedělalo příliš dobře. Proto ráno opět omdlel.
Nenáviděl svoje slabé tělo. Kdyby ho nebylo, mohl by ještě více pracovat, třeba někde na stavbách. Spousta doktorů už vyšetřovala Harukův stav, ale všichni to uzavřeli pouze jako momentální slabost. Jenže „momentální slabost“ trvala s dneškem skoro už sedmnáct let. Černovlasý mladík byl odjakživa často nemocný. Nezvládal dlouhý běh nebo daleké chůze bez častých přestávek. Klidně omdlel i na schodech, to už se mu ve škole taky hodněkrát stalo.
S těžkým oddechováním utíkal do školy. Delší černé vlasy tančily za jeho hlavou zběsilý tanec, jako by snad upozorňovaly na to, že běh není dobrý nápad. Haru to sám dobře věděl, ale nemohl si dovolit přijít pozdě a zůstat po škole.
Těsně za bránou školy už nevydržel. Podlomila se mu kolena a drobný chlapec upadl nejprve na ně a později skončil na zemi jak široký, tak dlouhý. Poslední, co stačil zachytit, byla nějaká věta nad ním. Že by otázka? Jakmile se mu kolem těla omotaly dlouhé ruce a vyzvedly ho do výšky, upadl do bezvědomí.
Probudil ho známý pocit nepohodlí. Znal postele na školní ošetřovně, trávil na nich hodně času. Ostýchavě otevřel očka a snažil se přivyknout tomu ostrému světlu. Nevěděl, jak se tam dostal, ale byl za to rád. Vždycky byl dost nevýrazný a bez přátel, takže se dost často stávalo, že zůstal na místě, kde omdlel, ležet ještě pěkně dlouho. Trochu byl zvědavý, kdo ho na ošetřovnu dopravil, jelikož ho nikdo neměl příliš rád. Všichni ho brali za podivína. Pokusil se vrávoravě posadit a zahnat točení hlavy.
„Víš, měl bys nejspíš ještě ležet,“ ozval se za ním autoritativní hlas.
Haru sebou polekaně trhl a otočil hlavu za hlasem. Zůstal koukat jako
opařený. Bez svých brýlí viděl špatně a malinko rozmazaně, ale i tak něco málo viděl. Hned vedle postele se o momentálně zapnuté topení opíral vysoký kluk. Že by ho sem přinesl on? Ještě ho tady neviděl, kdyby jo, určitě by si ho všiml. Jeho krátké, rozježené, rudé vlasy musí upoutat každého a stejně tak i rudé obezřetné oči. Krémová světlá pokožka a vysoké, svalnaté a jistě silné tělo. Haru na chviličku popřemýšlel, jaký by byl asi jeho život, mít to silné tělo on. Jako ve snu hleděl na překrásného neznámého kluka, který držel v ruce jeho ošklivé brýle a pozorně si Harua prohlížel.
„Neboj se, stává se mi to často, budu v pořádku.“ Černovlásek zčervenal a pokukoval po brýlích v rukou neznámého.
„Lidi neomdlívají jen tak,“ usoudil rudovlásek přísně.
„Já ano, mám prostě jen slabé tělo,“ povzdech si Haru.
Rudovlásek si ho se zájmem prohlížel. Na tom drobném těle bylo něco zvláštního. Měl chuť ho obejmout a chránit před celým světem. Nikdy se
mu nelíbili chlapci, ale tenhle vypadal tak křehce a zranitelně... skoro jako dívka. Byl předtím příjemně překvapený, když mu sundal ty ohavné brýle a odhrnul vlasy z jemné a vcelku pěkné tváře.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“ otázal se Haru plaše. Nebyl zvyklý, aby si ho někdo takhle prohlížel. Díky jeho nevýraznému zjevu si ho nikdo nevšímal a teď si ho tady bez ostychu prohlíží tak dokonalý kluk, jako by snad byl nějaký výstavní kousek. Už dávno si Haru přiznal, že se mu víc líbí chlapci než děvčata, ale on se nelíbil nikomu. Komu taky? Kdo by chtěl ošklivého čtyřokého skřítka, jak mu už hodně lidí ze srandy řeklo?
„Hm, patnáct dvacet minut?“ Rudovlásek se podíval na hodiny na stěně. Jak se mu líbil ten černovláskův ostych! Bylo rozkošné, jak se červenal. Jenom mu vadilo, že se nemůže podívat zpříma do jeho tváře, jen z profilu.
„Cože? To snad ne! Přijdeme hrozně pozdě!“ Haru zpanikařil.
„Neboj se, doktorka nás omluví.“ Pokrčil rudovlásek ledabyle rameny a dál si Harua prohlížel. Líbil se mu, až nezdravě moc se mu líbil.
„To tys mě sem přinesl?“ Otočil roztržitý Haruka hlavu na případného spolužáka. „Já... omlouvám se, ale ještě jsem si tě tady nevšiml.“ Sklopil zrak v rozpacích.
„Jo, viděl jsem tě, když jsem šel do školy. Najednou ses složil, celkem mě to vylekalo. Jsem tu první den, takže nemusíš být špatný z toho, že mně neznáš. Jsem Renjiro.“ Pokýval ledabyle hlavou a konečně si prohlédl celý černovláskův obličej, když nebyl v bezvědomí. Jen pořád neznal barvu jeho očí, to ho štvalo. Tipoval buď zelenou, nebo tyrkysovou, rozhodně nějakou světlou.
„Nový? Aha, už to chápu. Mnohokrát ti děkuji, nemusíš tu zůstávat.“ Haru
se rozesmutnil. Tak už konečně věděl, proč ho tam tenhle krasavec nenechal být. Byl tu nový a nevěděl, co je Haru zač. Musel být celkem zklamaný, když zjistil, s jakým škaredým skřítkem se to musel tahat.
„Jak to myslíš? To by udělal každý,“ odtušil zmateně Renjiro.
„Ne, právě že ne. Mě by tam nechal každý ležet jako už tolikrát.“ Haru se smutně pousmál a pomalu slezl z postele.
Renjiro si neuměl představit, jak by mohl někdo nechat tak křehké tělíčko jen tak ležet v bezvědomí na zemi a nevšímat si ho. Ne, tomu ani nechtěl věřit. „Lež. Měl by ses nechat vyšetřit.“
„Říkám, že je to v pořádku. Stává se mi to každou chvíli.“ Upravil si
černovlasý chlapec uniformu a narovnal se. „Ještě jednou mockrát děkuji.“ Zavrtal zrak do podlahy a natáhl ruku.
Renjiro si uvědomil, že pořád drží ty ohavné brýle, a moc se mu je vracet nechtělo. Nejraději by je zlomil a rozdupal, ale nechtěl toho rozpačitého chlapce nervovat ještě víc. „Už jsem řekl, nemáš vůbec zač...ehm...“
„Haruko... jmenuji se Haruka.“ Haru zčervenal. Zase.
Renjiro se maličko usmál, ale to Haruka neviděl. „Dobře, nemáš zač, Haruko.“ Přišel blíž a ukazováčkem mu zvedl bradu, aby mu mohl vidět dobře do obličeje. Chudák Haruka vytřeštil oči, což Renjiro uvítal a pořádně si je prohlédl. Čekal by nějakou obyčejnou barvu, ale tahle mu
vyrazila dech. Udiveně zkoumal ty krásné fialkové duhovky.
„Máš krásné oči, Haru-chan, proč je schováváš za tak ošklivými brýlemi?“ Nasadil mu zmíněný předmět na nos.
Haruko celý zrudl. Teď si mohl ten krásný obličej prohlédnout pořádně ostře a ještě zblízka. Byl tak nádherný. Měl pocit, že sebou švihne. „J-jak jsi mi to řekl?“
„Promiň, nějak se mi to k tobě hodilo.“ Nadzvedl Renjiro koutek úst.
To maličké gesto už Haru neustál a vážně to s ním švihlo. Teda švihlo by, ale Renjiro ho bleskurychle zachytil. „Jsi v pořádku? Je ti zase špatně?“
„Ne...ne, ne, to je v pohodě. Jen... ještě nikdy mi tak nikdo neřekl,“ usmál se Haru.
„Tak to si zvykej.“
Komentáře
Přehled komentářů
Ty voleee to je uplně nejvíc luxusní :D mega milé jak ho vezme a ten se uplně červená, no myslím sem se červenala takyy. Jinak nádhera, jen tak dááál :D :)
.........................
Rhea, 13. 11. 2011 21:17Moc krásné, opravdu moc. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. :-)
oooooooooo.OOOOOOO.OOOOOOO..xDDDDDDD
Ilay, 13. 11. 2011 19:13
*upadla, omdlela, roztekla se jako želé na podlahu*, ty si ze mě děláš srandu žeji Rin-chan já chci pokračování tahle povídka je naprosto bombastickááá tak dokonaláááá líbí se mi oba dva jsem z nich na věty to je něco neuvěřitelnýho... O_O Já se se svýma povídkama můžu jít někam zahrabat tohle prostě nemá chybu :) Kyaaaaa...xDD
Nechceš sem šoupnout další dílek ještě dneska cooo coo??? prosíím smutně koukáám...xDD
Re: oooooooooo.OOOOOOO.OOOOOOO..xDDDDDDD
Rin, 13. 11. 2011 19:35
Nedělám! XD *Upaluje i s kýblíčkem a lopatkou tě z té podlahy seškrábat a s úmyslem tě zase vymodelovat do původní podoby.* =D
Ale prosimtě, zas tak dobré to nebylo...nebo jo? O.o *Nefandi si!!!* Tak né, určitě nebylo =D Nikam se zahrabávat nechoď! Nebo běž, ale já tě stejně zase vyhrabu a posadím před počítač! XDD
Já bych šoupla, ale není opravený a nemám nervy ho sem tak dát. To by se mnou hanba musela třískat o zeď! =D Předvedu! *Zvedla se a plnou rychlostí se rozběhla proti zdi.* Vidíš? Né, to raději né =D Už je u bety, tak chvilku počkáme, jo? *-*
Jinak fakt děkuju, VŠEM! Netušila sem, že se bude tahle povídka tak líbit! =)
Re: Re: oooooooooo.OOOOOOO.OOOOOOO..xDDDDDDD
Ilay, 13. 11. 2011 19:59
Growrrrr...xDD pokud se ti podaři mě poskládat do původního tvaru asi tě začnu obdivovat :D já věř mi jsme velice složitá osoba...xDD :D tu jenom tak neposkládáš D:D:D
A když mě vykopeš tak asi m+ nevykopeš, protože se vsáknu do hlíny a pak se vypařím a pak až někde na světa zaprší tak se zase vsáknu *koloběh vody známe :D:* navštívím tolik míst :D:D
A jinak nuhuuu bože můůj prď na betovánííí :D dej to seeeeeem :D potom to dodatečně se opraví vyměníš to až to bude mít opravený to je jasný šup sem s tím :D
Re: Re: Re: oooooooooo.OOOOOOO.OOOOOOO..xDDDDDDD
Rin, 13. 11. 2011 20:08
Tak si začni stavět obdivný oltář, protože já to zvládnu!! *Voldemort je na její straně!* =D
Dobře, tak aspoň pošli pohled, když už nic! =.= XDD
Nééé! K čemu bylo betování, kdybych to sem dala už neopravené?? =D K ničemu! Já ještě do teď každou noc děkuju bohu že tu betu mám, tak to nezpochybňuj!! XDD
Arigatoou^^
www.sekai-yume-no.blog.cz, 13. 11. 2011 19:59Gomene, nevěděla jsem kam ten komentář strčit, tak ho dávám sem. *Nevšímej si jí, má IQ houpacího koníka* Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, kdo nesnáší Make-up :D V dnešní době je zázrak najít takového člověka :D Jinak díky za tu stránku...hned jsem si je stáhla a tak můžu čučet...Arigato gozaimasu *Klaní se*
mimochodíčekem ???
sisi/ctenar, 13. 11. 2011 18:22kdy tak asi přidáš pokračováníčko ??? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD vím jsem hned na poprvé nejšpíše otravnější ale jen trošilinku :D
Re: mimochodíčekem ???
Rin, 13. 11. 2011 18:58
Nejsi otravná, já sem ráda, že se na ty moje hovadinky někdo těší =) *Kecá, je přímo v sedmém nebi!* <- Vidíte ho, on prostě všechno vykecá!!!! XDD
Co nejdřív =) Teď nemám moc času-no jo, škola =.= Ale mám nějaké díly napsané dopředu, takže se budu snažit přidávat co nejvíc. Druhý díl už je u Bety =))
supererr!
sisi/ctenar, 13. 11. 2011 18:16tak tahle je hodně vyvedená :D ještě ted si mnu rukama a d uto číst znova :) !!!!!!!!!!!!!!! XD tohle se ti moc povedlo :))))))))
No pecka :D
Hachi, 13. 11. 2011 16:22Perfekt, už se nemůžu dočkat, až bude další díl :D Skvělý začátek, tohle bude opravdu senzační povídka :)
Yatááááááááá! :D :D
Yumiko, 13. 11. 2011 10:53Uáááááááh! Rin-chan! konečeně! muhehehe :D Je to tady, je to tadyyyy! *huláka jak pominutá* Héééééj, posleouchejte všichni, je tu TEN díl! *rve kolem sebe* :D :D Muhehehe! To bylo suprový, prostě suprový! muhehehe :D Chuáček Haru, ale Renjiro...*zasnila se* Nyah" oni sou tak, tak...Uááá! Já chci další! Potřebuju další a adalší dílyyyy! :D :D Prosííím, no táááááák! :D :D :D Se uhryžu nedočkavostí! Muheheh :D :D DOkonalý, prostě dokonalý. Chudinka Haru*pořád jíí nejde z hlavy* je mi ho líto, noooo.. :D Ale ten děj vypadá zajímavě! muhehe :D :D Prostě, musim si přečíst další.. :D
děláš si kozy?
Frux, 10. 2. 2012 10:00