Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

 Kori zrovna vedl rozhovor s Reyem, nad nesmyslným zákazem kouření. U silnice na každého čekalo auto, které mělo za úkol všechny bezpečně přivézt domů, jen to pro Koriho tam nebylo. Jeho osobní řidič se doma staral o právě narozeného syna a slabou manželku, takže měl modrovláskův každodenní odvoz na starost Simon, který se o to víc jak rád přihlásil. Sotva vykročili na chodník, hned se kolem nich zběhlo spousty fanoušků a každý s úsměvem rozdával autogramy a fotil se. Takhle to šlo každý den. Zničehonic, popadl jeden velmi roztomilý blonďatý mladík Koriho za ruce a oslnivě se na něj usmál. Modrovlasý chlapec mu to oplatil mírným úsměvem a vyčkával, co má na srdci. „Moc krásně hraješ!“ ujistil ho blonďáček, ale ruce mu nepouštěl.

„To jsem moc rád, že se ti to líbí. Hrozně si toho vážím!“ odvětil popravdě Kori, ale blonďák neměl moc chuť, pustit mu jeho ruce.

„Já jsem tvůj největší fanoušek! Nechceš se mnou chodit?“ upřel na Koriho úpěnlivý pohled.

Modrovláskovi došla slova, tohle se ho ještě žádný fanoušek neptal. „Promiň, mrzí mě to, ale to nejde...“ snažil se mu to nějak šetrně vysvětlit a vytrhnout mu svoje ruce.

Ač na to blonďák nevypadal, měl síly dost. Z tváří mu zmizel úsměv a nahradila ho

 naštvaná grimasa. Chvilinku si Kori myslel, že se ten roztomilý kluk rozbrečí, ale to se šeredně spletl. Blonďáček totiž ještě víc zmáčkl jeho ruce, až Kori potichu syknul, a přitáhl si ho blíž. „Proč ne? Nelíbím se ti? Ty někoho máš! Že jo!?“ začal mu vrčet do obličeje.

Kori z něj dostal docela strach. Nechápal, jak ho mohl takhle blbě odhadnout. „Pusť, to bolí!“ zanaříkal tak, že ho uslyšel nedaleko stojící Simon a zaměřil na ty dva pozornost.

„Jestli tě nebudu mít já, tak nikdo!“ uslyšel vyslovit blonďáka a když zrozoroval zalesknout se v jeho druhé ruce nůž, okamžitě se mezi ně vrhl. Ucítil řezavou bolest, jak mu nůž projel levou paží. Blízké faninky vykřikli a upoutali tak pozornost. Renji hned pochopil a zezadu popadl toho blonďáka šikovným chmatem, že mu vypadl zakrvácený nůž z rukou. Začal se vzpouzet, ale bubeník držel pevně a to už se k němu přidali i dva velcí bodyguardi, kteří hlídali u dveří.

Když se Kori probral ze šoku a uspořádal si, co se vůbec stalo, zaměřil svou pozornost na Simona, který si bolestně svíral levou paži u ramene. Vykřikl, když zaregistroval, krev, prosakující skrz černovláskův kabát. „Simone, si zraněný!“

Simon se k vyděšenému chlapci otočil čelem a hned si všiml, že se celý klepe. Úplně zapomněl na ředitelovo varování a před všema si ho přitáhl do náruče. „Kori, neboj se, to nic není, bude to v pořádku.“ Chlapci se podlomily kolena a oba se sesunuli na chodník. Na místo se sjela policie. Kori měl zabořený obličej v Simonově hrudi a nekontrolovatelně se třásl. „Pšššt šmoulo, je to pryč, všechno je v pořádku lásko!“ chlácholivě ho černovlásek kolébal v náručí a šeptal mu do ucha. Bylo zvláštní, že sám utěšovatel byl zraněný a eventuelně by to mělo být naopak, ale každý věděl, jak slabé má Kori nervy a jak špatně zvládá stres, ještě z takového šoku. Mezi tímhle vším, Simon ještě stíhal modrovláskovi utíral slzy, valícím z pomněnkových očí. Nedaleko přihlížející skupinka fanynek chvilku pozorovala dvojici na chdníku a když jim došlo, co se děje, začala jedna přes druhou vykřikovat nesmyslné něco ve smyslu „Kawai“ a rozplývat se nad tou podívanou. Simon se jen tak pro sebe usmál a dál se věnoval utěšování té hromádky neštěstí. Když se dostavila někým zavolaná sanitka, Simon i s Korim nasedl a nechal se převézt do nemocnice, kde mu ruku zašili a Kori dostal nějaké uklidňující léky. Po ošetření, se vrátili do studia, kde všichni napjatě čekali, co a jak. Všechno se vyřídilo s policií. Simon nebyl zrovna nadšený, že musí Kori v tak špatném stavu vypovídat, ale bylo to nutné. Už tak je stálo hodně úsilí, přemluvit policii aby Koriho, i když pod vlivem uklidňujících léků vyslechli a netahali ho na stanici na druhý den. Agresivního blonďáka podle všeho převezli do vyšetřovací místnosti a nakonec skončil v cele předběžného zadržení. Nikdo už se o to starat nechtěl. Kori seděl na pohovce, kolem ramen ho objímala Miyu a z druhé strany seděl Rey a vykládal mu všemožné blbosti, aby aspoň malinko odvedl pozornost. Celkem se mu to dokonce dařilo a sem tam vyprskl modrovlásek smíchy. Zrovna když Rey gestikuloval rukama v nějakém neidentifikovatelném gestu vtrhl dovnitř ředitel. Hned za ním přišel Renji a Simon, kterému hrál na rtech malinký úsměv. „Opravdu není vhodná doba, ale je to neuvěřitelné. Vaše popularita neuvěřitelně vzrostla! Jednak z toho útoku a jednak z toho, že se veřejnost dozvěděla o Koriho orientaci a stovkám holek to přijde naprosto úžasné. Změna plánu, už nemusíte skrývat váš vztah, je neuvěřitelné.“  Ťukal ředitel do mobilu a vypadal celkově nadšeně. Což ovšem byl i Kori, ke kterému si přisedl Simon a taktně odstrčil Miyu-nedělalo mu dobře, když viděl jak jeho modrovláska objímá někdo jiný. „Dobře,“ Zaklapl ředitel telefon „Po tak úspěšném koncertu a ještě po tomhle incidentu, budete mýt dva týdny volna. Tak si pořádně odpočiňte.“ Zakončil svůj proslov a zmizel za dveřmi.