Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

 „Kori? Jsi tam?“ ozvala se dotyčná dohazovačka.

„Miyu, zase šikanuješ Reye?“ povzdechl si Kori.

„Ne, to bylo jen tak preventivně,“ ujasnila, ale náhle zvážněla. „Hele, korytnačko, přestaň už s tím divadlem na nedostupného!“

Kori začínal mít pocit, že se té tepající žíly na čele nezbaví. „Jak žes mi to, ty zmije jedna, řekla?“

„Kašli na to a poslouchej!“ nakázala autoritativním hlasem, takže naše malá korytnačka raději sklapla. „Jak dlouho už jsi sám? Odjakživa? Vidím tě každý den, jak celý skleslý opouštíš studio a plahočíš se do toho svého obrovského, studeného a hlavně prázdného bytu. Proč si nikoho nechceš pustit k tělu? Simon tě má rád a to hodně, všimli si toho snad všichni, až na tebe, samozřejmě! Představ si, že bys nemusel být každý večer sám? A samozřejmě taky v noci, ale to jsme zase někde jinde... Prostě mi to udělej k vůli, abych mohla mít klidné spaní, a zkus to s ním, ano? Jestli se bojíš, že tě odsoudíme, tak na to zapomeň, všichni tady vám to moc přejí!“ ujistila ho.

Korimu se po tvářích začaly kutálet slzy. „To není tím, Miyu. Já ho mám taky rád  a chtěl bych s ním být, ale on má dceru! To by mi teda vůbec nevadilo, mám děti rád, ale tím myslím, že má určitě i ženu.“

„Kori! Já si teda nemyslím, že by měl ženu! O tom by se jistě zmínil,“ snažila se ho uklidnit. Dobře poznala, že pláče. „Proč se ho na to prostě nezeptáš? Proboha, uvědom si, že máš konečně poprvé za svůj život možnost nebýt jen sám. Využij toho!“

„Nemůžu se ho zeptat, já bych prostě nesnesl, kdyby mě odmítl...“ chtěl to ještě dopovědět, ale kolem pasu se mu omotaly dlouhé paže a přitáhly si ho k sobě.

„Ty jsi ale trdlo,“ ozvalo se mu u ucha a z jeho rukou zmizel telefon. „Miyu, děkuji ti, ale už to, myslím, zvládnu sám.“

Potom nastalo ticho. Stále vykolejenému Korimu přistála na rameni hlava plná havraních vlasů. „Nemám ženu, přítelkyni, milenku... ano, mám sice dceru, ale k tomu sluníčku sem přišel, když jsem se před pár lety opil a vyspal s jednou kamarádkou. Nechtěla jít na potrat, ale nemohla si dovolit vychovávat dítě. Byla o hodně mladší než já. Jakmile porodila, měla jít Maka do dětského domova. To jsem nemohl dovolit a vzal si ji k sobě. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy v životě udělal. Její matka měla dostudovat a o Maku jsme se měli střídavě starat, ale nakonec po pár měsících zdrhla s nějakým motorkářem. Nevadí mi to, byla to pěkná pakárna, ale nikdy jsem toho nelitoval.“

Otočil si Koriho čelem k sobě. Zadíval se mu pátravě do očí „Proč ses mě nezeptal? A já myslel, že mě nechceš.“ Přitáhl si jeho obličej blíž ke svému.

Kori se cítil tak blízko u něj zvláštně. Místo, kterého se dotkly Simonovi prsty, hořelo, jako by se snad spálil.

„Myslel jsem, že si se mnou hraješ,“ přiznal nakonec modrovlásek a sklopil hlavu.

Simon mu ji zase zvedl a zahleděl se do těch modrých uslzených studánek. Pak se jen usmál „Mám tě rád, ty můj šmoulo,“ řekl a vtiskl mu polibek na rty. Korimu se z očí zase spustily slzy, ale tentokrát štěstí. Tak jako před tím v obýváku obmotal Simonovi kolem krku ruce, ale tentokrát polibek prohloubil. Líbali se, dokud jim nedošel vzduch a nemuseli se odtrhnout. Chudák naše želvička nemohla chvilku popadnout dech.

„Promiň, nejde přestat, když konečně můžu ochutnat tvoje krásné rty,“ usmál se Simon a znovu se na něj vrhl.

Ten den se Maka už svého tatínka nedočkala.