Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

„Miluju tě Dany,“ sladce mě políbil „vždycky budu s tebou.“

„Někdo nás může vidět...“  zčervenal jsem se, tahle slova mě vždycky dostaly.

„Tak ať, nevzdám se tě!!“ prohlásil neoblomně.

„Tak teda zítra??“ usmál jsem se do tváře, kterou jsem tak nade všechno miloval.

Kývne „Zítra...“ Nechal větu vyznít do tiché noci a zmizel v obrovském domě.

„Zítra...“ Zopakoval sem si šeptem a vydal se domů, netrpělivě očekávat zítřek.

Něco se stalo!! Plný zlého tušení jsem se rozběhnul k jeho domu. Po půl hodině neustálého zvonění a bouchání na dveře mi otevře služebná Mary.

„Mary, dobrý den.“ Pozdravil jsem zdvořile „Můžu mluvit s Breanem??“

„Obávám se že to nepůjde, mladý pán ještě včera v noci odjel...“ vyvedla mě z míry.

„K-kam??“Zlomil se mi hlas.

Ozvalo se hrozivé zahřmění a z nebe začaly padat kapky deště. „ Studovat do zahraničí, už se nevrátí...“ řekla a zavřela dveře.

V ten moment se pro mě přestal točit svět. Podlomily se mi kolena a spadl jsem na zem. Už se nevrátí...

 Už se nikdy nevrátí...