Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

Pomalu mi stáhl jeho dlouhé tričko a zasmál se nad mou úplnou nahotou. Až pozdě jsem si uvědomil, že jsem si nevzal spodky, a tak musel zůstat bez nich. Bouchnul jsem ho do ramene, ale nepokoušel se způsobilou situaci vysvětlit. Provinile se na mě zadíval a políbil mě na krk a rameno. Jazykem pokračoval až ke klíční kosti.

„Jsi krásný.“ Zašeptal a vsál do úst jednu z mých bradavek. Nestačil jsem mu odpovědět. Hlasitě jsem vzdechnul a dál se nechal opečovávat. Ani nevím, jak jsem se do téhle pozice dostal. Vůbec mi nevadilo, že jsem v pasivní, vlastně se mi to tak nějak líbilo. Nikdy jsem se necítil tak úžasně s Nensi, takové pocity u mě umí vyvolat jenom ten muž, co na mně ležel a laskal mě po celém těle. Rukou zajel do mého klína a nepřestával mě líbat na rty a všude, kam jen dosáhl. Druhou rukou mě hladil po břiše a střídavě na jedné z bradavek. Sténal jsem pod ním a připadal si jako nějaká žena, ale vůbec mi to nevadilo. Konečně jsem našel to, co mi chybělo. Když jeho rty zmizely, chtěl jsem si postěžovat, do té doby než jsem je ucítil v podbřišku a později taky níž. Olízl žalud a hned na to mě vzal do úst celého.

„Breane!“ vzdychnul jsem hlasitě a zatnul prsty do prostěradla. Pomalu se mi vracely vzpomínky z doby před pěti lety a jen doufal, aby to neskončilo stejně. Jmenovaný mě sál do té doby, než jsem s dalším vykřiknutím jeho jména nedošel vrcholu. Nadzvedl se nade mě a usmál se. Přes zastřený zrak jsem ho skoro neviděl. Zrychleně jsem dýchal a hruď se mi zvedala stále rychleji. Hladově se mi vpil do rtů. Uctil jsem jeho ruku zpátky v mém mokrém rozkroku a později na zadečku. Vůbec sem se nebránil, ani když to trochu zabolelo. Trochu jsem si to pamatoval z minula. Trvalo jen pár sekund, než Brean nenarazil na bod, který mi přinesl neskutečnou rozkoš. Když si usmyslel, že mě roztáhl už dostatečně, pomalu do mě vniknul.

„Vždycky tě budu milovat. Od teď a napořád, chci být jenom s tebou.“ Zašeptal frázi, která mě strašila každou noc ve snech. Do očí se mi i přes mou vůli natlačily slzy, které mi stekly po tvářích. Brean mi jednu z nich olízl.

„Takové plýtvání.“ Usmál se a začal se pohybovat. Měl jsem pocit, že samou láskou vybouchnu.

„Víš to jistě?“ Pohladil mě Brean po tváři, když jsem stál před jeho pokojem. Vůbec jsem předchozí noci nelitoval, i když jsem měl kvůli Nensi výčitky svědomí.

„Omlouvám se, ale udělala pro mě mnoho a nemůžu ji opustit.“ Zesmutněl jsem a z očí se mi zpustilo pár dalších slz.

„Dnes odlétám.“ Pronesl vážně. Vytřeštil jsem na něj oči, tak brzo mi zase zmizí!

„Tak to přeji bezpečný let.“ Vytáhnul jsem se na špičky a políbil ho na rty. Přitáhnul si mě blíž a věnoval mi jeden z jeho vášnivých polibků.

„Co mám udělat, abych tě přesvědčil?“ Zašeptal tiše zlomeným hlasem plným smutku.

„Bojím se, že nic takového není.“ Oplatil jsem mu šeptem a vymanil se z jeho náruče. Naposled jsem mu věnoval pohled do očí a rozběhnul se chodbou do výtahu. Z očí mi padaly slzy a nohy se mi pletly. Chtěl jsemodjet s ním. Chtěl jsem, abychom spolu byli napořád a už nikdy nemuseli od sebe, ale to nešlo.