7.Část
Pondělí...
Takový hnusný den, pomyslím si a neochotně se vyhrabu z postele. Je to strašný nezvyk, když mě teď už nebudí ta chlupatá koule – Promiň Reme... omluvím se v duchu a chtě nechtě se usměji. Včerejšek byl vážně velmi zvláštní. Zvláštní a přesto krásný.
Teď už vím, že to, co jsem zažívala s Akihikem, nebylo nic v porovnání s Naokim. Je to až k smíchu, jak jsem mohla být tak blbá? Vždyť je to naprosto zřejmé. Láska se prostě nedá splést a já to i tak dokázala. I když myslím, že jsem se prostě jenom přesvědčovala, že ho mám ráda, ale nebylo to tak. S blonďáčkem jsem šťastná... tak hlasitě mi bije srdce, pokaždé když se usměje... každé místo, kde se mně dotknou jeho dlouhé štíhlé prsty, začne hořet! Je to skoro jako sen.
S přetrvávajícím úsměvem dohopkám do třídy a posadím se na židličku. Upřímně, nevadí mi, že mě každý sleduje jako debila. Rozjařeně poklepu Hotaru na rameno.
„Keiko? Co že máš tak dobrou náladu?“
„Já se zamilovala!“ zavrkám a ani nemám snahu ztišit hlas před Aneko. A ten hnusný pohled inkasovaný od ní? Neřeším, je mi prostě krásně!
„Vážně? To je úžasné. Jsem ráda, že ti to s Akihikem klape!“ spráskne Hotaru nadšeně ruce a usměje se.
Nechám ji v tom, zase nemusím nic zakřiknout. Jen se záhadně usměju a začnu si chystat věci. Anečin pohrdavý úšklebek už ani neberu na vědomí.
V poslední hodině mi přijde SMS, po které se moje nálada, ať je to jakkoli neuvěřitelné, ještě zlepší.
„Keiko, můžeme se po škole sejít? Mám pro tebe překvapení.“
„Jasně, už se moc těšímJJTak ve tři?“
„Ve tři v parku. Nemůžu se dočkat.“
Poslední zvonění očekávám jako spásu. Jakmile zazní, vyskočím z lavice a s pitomým úsměvem vyletím ze školy. Ale jakmile se přiblížím k místu, kde většinou Akihiko po škole kouří, úsměv mi opadne a začnu se táhnout jako šnek. Tak nějak mě moje nadšení pro vyřešení věci opustí. Ale musím to vyjasnit dřív, než bude pozdě.
Opatrně nakouknu za roh budovy, ale ten pohled, jaký se mi naskytne, nečekám ani trochu. U zdi stojí černovlásek, jak jsem taky čekala, ale v náručí mu visí nějaká holka. Akihiko jí neomaleně strká jazyk až někam do krku. Lhala bych, kdybych řekla, že mi to neublížilo. Ale tak nějak se mi i uleví. Když se od sebe ti dva odtrhnou, kluk si mě všimne a vytřeští oči. Já zase vyvalím kukadla na tu holku. Aneko si pohrdavě setře rozmazanou rtěnku a nahodí vševědoucí úšklebek. Úplně na ní vidím, jak si říká, že mě dostala. Ona si chudinka nejspíš myslí, že tenhle ubožák je moje láska. Tomuhle se prostě už jenom zasměju. Přejdu k zaraženému Akihikovi a s úsměvem ho poplácám po rameni.
„Děkuju,“ povím mu naprosto vážně. Nechám tak vyjeveného černovláska a nechápající blondýnu jen tak stát a rozeběhnu se k parku.
Z očí mi tečou slzy jak ublížení, tak štěstí. Jak jen jsem si mohla myslet, že bych mohla být s někým takovým?! Jak já jsem byla blbá! Zasměji se nahlas. Dobře jí tak, patří jí to! Tohle Aneko jistě nečekala.
S uslzenými a zároveň usměvavými tvářemi doběhnu k „naší“ lavičce v parku, kde už čeká Naoki. Jakmile mě spatří, usměje se, ale když uvidí slzy, které se mi valí po tvářích, úsměv mu opadne.
„Co se děje? Stalo se něco?“ pohladí mě starostlivě po vlasech.
„Ne, jen jsem šťastná, víš?“ zašeptám a přitisknu se na jeho hruď. „Co je to za překvapení?“
Naokiho rty se zase roztáhnou, aby mi ukázali oslnivé zuby. Otočí se a až teď si všimnu kartonové krabice. Sehne se k ní a něco vytáhne.
„Našel jsem ho ráno, někdo se ho zbavil,“ podá mi do náručí zoufale maličké, mourovaté koťátko. Nemůže být moc staré.
„To je krásné!“ převezmu to stvoření. „Aspoň ty věci pro Rema nepřijdou vniveč!“ zaraduji se.
„U mě je to stejné, můžeme se o něj starat oba,“ obtočí svoje ruce kolem mého pasu a přitáhne si mě blíž.
„Jak se bude jmenovat? Myslím, že mě něco napadlo,“ podrbu kotě pod bradičkou a uvelebím se v té hřejivé náruči.
„Mě taky...“
„Navio!“ vyhrkneme oba naráz.
oO
Oo
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherná povídka. Remyho bych chtěla domů ale bohužel už má jiného páníčka a já už mám taky dva kocoury doma xD mě se bohužel nemění v roztomilé bishíky.
Kawaiiiiii ^^
Widlicka, 18. 7. 2012 12:17
To toho rošťáka brzo vyměnili za jiného ;-P
Ale je fakt, že Remy má už dávno jiného páníčka ;-)
Nádherný cyklus ^^
Zajímavé
Kayleigh McCamyo, 6. 2. 2012 11:58
přečetla jsem všecky kapitoly teď, najednou a pravda, ačkoli v nich byly takové nějaké...nevím, mezery, nebo... nevím, jak přesně to pojmenovat, výsledek je poměrně uspokojivý. Vlastně to byla jedna z mála het povídek, které jsem za posledních pět let četla, a které se mi poměrně líbila.
Což je úspěch. Většinou při náznaku hetu utíkám hodně daleko :D Ale tohle se mi líbilo. Fakt jo.
...................
Rhea, 26. 9. 2011 18:11Moc hezký. Akorát škoda, že jsi tam napsala, že se ti to nelíbí, tak jsem si to ani nechtěla přečíst. Myslim, že se ti to povedlo. Tak nebuď tak moc sebekritická. :-)
Re: ...................
Rin, 26. 9. 2011 18:45Děkuju, sem velice ráda, že se to někomu líbilo =.= Ono to ani není o sebekritice-aspoň myslím XD- jen mám prostě pocit, že se mi to absolutně nepovedlo a mám na víc =D Mrzí mě, že sem tě tak znechutila, až se ti to nechtělo číst, ale já sem prostě musela ukázat, co si o tom myslím já =D
Re: Re: ...................
Rhea, 26. 9. 2011 20:47Znechutilo ani ne, spíš odradilo. A může být takových víc. Ono asi hodně autorek není až tak úplně spokojených s tím, co vytvořily, ale čtenář to vidí jinak. On neví, jak jsi to původně zamýšlela. Opravdu si víc věř. :-)
Kawaii
Alexis Graham : satan-devil.blog.cz, 5. 8. 2012 22:27