Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

 „Keiko, počkej na mě!“otočím se za hlasem a spatřím Hotaru, jak ke mně běží. Aneko nikde nevidím,konečně  budu mít příležitost být s ní chvíli sama!zaraduju se a nadšeně jí zamávám.Najednou se zpoza rohu vynoří ta čarodějnice a doběhne nás.

 „Keiko...nepůjdeme po škole na zmrzlinu?“usměje se Hotaru.

„Moc ráda,dlouho jsme spolu nikde nebyli SAMI!“dám důraz na poslední slovo a mrsku pohledem po Aneko. Ona se, nevšímaje si mě,otočí na Hotaru.

„Dnes du do toho kadeřnictví,myslela sem že půjdeš se mnou ... “ -pohled štěněte-

„Dobře,“kývne po rozmyšlení a otočí se na mě „tak jindy...“o mluvně se usměje a spolu s NÍ vyrazí ke škole. Povzdechnu si a začnu si sama pro sebe brblat „Nechceš jít s námi, Keiko??Ano moc ráda...“ řeknu si ten rozhovor,jak by podle mě měl vypadat a začnu se courat ke škole.

Stejným tempem, taky školu opouštím. Zhroutím se na stůl u zmrzliny,a po tvářích mi stečou slzy a z hrdla se mi vydere vzlik. Něco se mi otře o ruku. Můj pohled se střetne s pohledem malé, štíhlé a krásně bílé kočičky. Chtě,nechtě se mi na tváři vykouzlí úsměv. Od jak živa miluju kočky „Ahoj holka,“pohladím ji.Kočka se naježí a výhružně zasyčí „kluku!“opravím se rychle.Číča se zase spokojeně otře o moje zápěstí „Ty si mi,ale chytrý kocourek“usměju se a pohladím ji po hlavě „komu patříš?“Kočka se postaví a skočí mi do náruče,až teď si všimnu že kulhá na jednu tlapku.Rozhlédnu se a trochu se poptám,komu patří,ale všichni jen kroutí hlavou. Zmrzlinářka mi slíbí , že kdyby se někdo ptal,pošle ho ke mně.Nezbude mi nic jiného,než si ji nechat,přece ji tu nenechám,tím spíš když je zraněná.Zajdu s ní k veterináři,hrozně se kroutí a vzteká,ale zvládneme to...na konecJ. Veterinář tu tlapku obvázal a nakázal nám se za týden přijít ukázat. Číča se mnou od té doby co jsme vylezli z ordinace nemluví. Pfff...

Vezmu ji do svého bytu-bydlím sama. Bratra jsem 5 let neviděla a rodiče mi tu nechali peněžní konto a se slovy ať už je neotravuju se odstěhovali...to samozřejmě, ale nikdo neví.

Doma v ledničce hledám nějaké jídlo pro nového spolubydlícího. Kocourek mě se zájmem pozoruje.Objevím konzervu s tuňákem a vyklopím ho na talířek-musím sehnat nějakou misku.Kocourek k němu potěšeně do ťapká a začne papat.Připravím ještě něco pro sebe a zapnu televizi.Kocourek mě chvilku z povzdálí sleduje-jako by se rozho

doval,jestli má přijít,nebo ne.Na konec mu to nedá a v ten moment se mi uvelebí na klíně.

Na té kočce je něco zvláštního!