Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

 Určitě ho líbala schválně tak dlouho, kvůli Elenovi a kosmetičce Jesmin. Neužíval si ten polibek, tak otevřel oči a viděl Elena jak je na ně zahleděný. Ve tváři zděšený výraz, jakoby viděl ducha. Na chvíli udrželi oční kontakt, ale Samuel to nemohl vydržet, tak se naklonil zpátky k Alexis.

Když polibek skončil Elen tam nebyl.

„Co tu děláš?“ usmál se a dělal jakože se nic nestalo.

„Přišla jsem navštívit svého sexy přítele. Jak šlo dnešní focení?“ První větu naprosto ignoroval a odpověděl až na druhou.

„Bylo to fantastické.“ Odpověděl po pravdě, neboť to tak také cítil. „Akorát nepřišel ten model, co měl, tak ho museli nahradit někým jiným.“ Kráčeli ruku v ruce k výtahu.

„Kým pak?“ zatřepetala řasami na kterých byla asi tuna řasenky. Zastavil se.

„Elenem. To je on. Už jsi ho viděla.“ Když jsi mě před ním tak zoufale políbila, dodal v duchu. To ona, ale slyšet nemusela.

„Já jsem Alexis. Teší mě.“ Napřáhla ruku k Elenovi, který nevnímal a prohlížel si časopis.

Sluchátka. Zapomněl na ně. Ještě aby se mu to stalo znovu. Přišel k němu a zatahal za ně. Elen vzhlédl k Samuelovi a usmál se. Podíval se za něj a Samuel viděl, že mu úsměv z tváře spadl.

„ Taky mě těší.“ Odpověděl tiše aniž by si toho byl vědom. Samuel celou situaci sledoval a Elen se tvářil strašně smutně. Před Alexis se ho samozřejmě na nic vyptávat nebude, ale zajímalo by ho co se děje.

„Ty jsi taky model? Neviděla jsem tě v žádném časopise.“ Řekla ledabyle Alexis.

„Je to stylista a moc dobrý.“ Odpověděl za Elena Samuel a mrkl na něj.

Na rty se mu vrátil úsměv a něco vyznakoval.

„Já to ale neumím, co jsi znakoval?“ naléhal Samuel.

„To máš jedno.“ Odvětil.

„Jak to, že umíš znakovou řeč? Jsi snad hluchý nebo němý?“ zasmála se vlastnímu vtipu Alexis, jenže nikdo okolo se nesmál. Zarazila se.

V tu chvíli se za ni Samuel styděl. Cítil jak rudne v obličeji, včetně uší. Nikdo nic neříkal.

„Je hluchý, ale to nic nemění na tom, že je super stylista.“ Pochválil Elena. Byla to čistá pravda a že se Samuelova přítelkyně snažila Elena shodit, bylo snad i pod její úroveň.

„Myslím, že je na čase jít, pojď.“ Popostrčil Alexis. Chtěl se co nejrychleji dostat pryč, když se naposledy otočil na Elena, vychutnal si ten pohled a slíbil si, že se musí naučit vyznakovat slovo promiň.

Mladík v křesle sledoval ty dva, jak opouští ateliér. Díval se za nimi i dlouho po tom, co už odešli. Bylo by možné, že se zamiloval do modela? A to hned první den, co se potkali? Ach bože, Elene, co se to s tebou děje, už ho nejspíš dlouho neuvidíš. Položil si hlavu na kolena a prsty si vpletl do hlasů. Když, Samuel byl tak krásný a sršelo z něj charisma a ještě něco, co se nedalo tak úplně popsat, něco co přitahovalo Elena už od první chvíle, co se potkali, i když neudělal moc dobrý první dojem.

Od focení uběhlo několik týdnů. Elen se vrátil ke své obvyklé práci stylisty. Pořád musel myslet na Samuela. Přesto že s ním strávil sotva jeden den, scházel mu. Jako by si, když opustil ateliér odnesl kousek Elena sebou. Ale mladík se smířil s tím, že jestli s ním bude mít ještě nějakou šanci spolupracovat, určitě mezi nimi nic víc nebude. Samuel by nikdy nemohl chtít někoho, jako byl on. Chudého stylistu, který je ještě ke všemu hluchý. Báječná partie.

„Elene.“ Vtrhla do jeho království jedno ráno Jesmin. Elen zrovna rovnal na figurínu právě ušitou sukni, tak se jen usmál a dál pokračoval, protože nebyl schopný slyšet naléhavost v Jesminině hlase.

Zmíněná dívka k němu přiběhla a pár rychlými pohyby mu vyznakovala, že má přijít do kanceláře šéfa. Byla tak rozrušená, že by jí nejspíš nebyl Elen schopný odezírat ze rtů.

Zmatený Elen nechápal proč, ale nakonec se přece jen nechal zatáhnout do velké kanceláře, kde za masivním dřevěným stolem seděl postarší, ale pořád elegantní muž. Není divu, dříve byl slavným modelem a když zestárnul, koupil modelingovou agenturu. Elen pozdravil a prohlédl si další přítomné. Na sedačkách seděli tři muži v oblekách s utáhnutými kravatami a na stolku před nimi bylo několik dokumentů. Elen se roztržitě posadil na druhou sedačku a vedle něj Jesmin. Nevěděl, co by po něm mohli chtít. Dlouho se strachoval, jestli nafocené fotky s ním budou k použití, ale ty už dávno vyšli, takže si neuměl ani představit, proč si ho zavolali.

„Takže,“ Odkašlal si hlavní šéf. „Tady tihle gentlemani jsou z časopisu Muži mužům. Jedná se o velmi prestižní vydavatelství.“ Promluvil velmi rozhodně a založil si ruce.

Muži mužům? To Elenovi něco říkalo, jen přesně nevěděl, kde už ten název viděl.

„Toto vydavatelství vidělo tvoje fotky a chtěli by ti nabídnout práci. Jedná se o nafocení fotek pro příští číslo. Samozřejmě velmi dobře placené focení.“ Pokračoval. S každým slovem se Elenovi dělalo víc mdlo. Vždyť on přece není model, už jenom to minule mu málem zničilo nervy.

„Ale, vždyť já přece nejsem model.“ Namítl mladík a pohlédl na šéfa.

„Na minulých fotkách to tak nevypadalo. Šlo by opět o spolupráci s panem Richardsonem. Souhlasil a byl ze spolupráce s vámi velmi nadšený.“ Promluvil vážným a naškrobeným hlasem jeden kravaťák.

„Beru to.“ Vyhrkl Elen, možná až příliš rychle.

Zabralo ještě spoustu času, než se podepsaly všechny papíry a smlouvy. Elen se dostal z budovy až pozdě večer. Rozhodl se jít pěšky. Když procházel kolem velké zdi, všimnul si nového plakátu na ní. Byla to Samuelova tvář. Nejspíš reklama na nějaký produkt. Zálibně si prohlédl tu dokonalou tvář a usmál. Zase s ním bude pracovat.

Samuel byl nadšený jako malé dítě, když se ho jeho agentka zeptala, jestli by nemohl spolupracovat s Elenem a nafotit fotky do časopisu Muži mužům.

Od toho jediného focení, co spolu strávili, byl roztěkaný a ničemu pořádně nevěnoval pozornost. Těšil se, až se bude tělem dotýkat Elenova a až jím projede známý elektrizující výboj.

Alexis o tom samozřejmě neřekl. Dělala by si zase srandu z toho, že je Elen hluchý. Co na tom bylo směšného? On za to přece nemohl. Když se Elenovi Alexis minule posmívala, měl sto chutí jí jednu vrazit, aby bránil malého Elena, ale muži ženy nebijí.

Nemohl se dočkat, tak dokonce vyrazil dřív, aby tam byl jako první. Alexis ještě spala. Sebral ze skrýše klíče od své motorky a vydal se do ateliéru.

Miloval tu jízdu na motorce. Vlasy mu vlály ve větru a ovíval ho vlažný jarní vítr. Měl na sobě upnutou motorkářskou kombinézu. Všichni na ulici se za řevem jeho motorky se zájmem otáčeli.

Přemýšlel, co jako první řekne Elenovi. Ahoj? Nebo ho na přivítání obejmout? Jenom kdyby tam nikdo nebyl. Pak si uvědomil, že se vlastně viděli jen jednou a musel se zasmát. Bylo to komické, protože si nemyslel, že bude někdy z něčeho mít takový strach, jako teď, ze setkání s Elenem.

První tam však nedorazil. Elen seděl na lavičce před budovou. Kolena měl přitažené k břichu a objímal je rukama. Nedíval se jeho směrem, ale na opačnou stranu.

Elen byl zprvu velice nadšený, když se dozvěděl, že bude mít možnost nafotit další fotky se Samuelem. Ale potom ho přemohla tréma. Minule se všechno tak rychle seběhlo, že na nějaké nervy nebyl čas, těch si užil později vrchovatě. Ale teď... ještě když se dozvěděl, že časopis Muži mužům, je převážně s gay tématy, málem omdlel. Už si vzpomněl, kde ten název viděl. Tenhle časopis si jednou koupil a musel se až červenat, když viděl ty krásné těla mužských modelů, jak se po sobě plazí. Najednou kolem něho proběhlo asi patnáct holek. Se zájmem se na ně podíval a z jejich tváří vypozoroval, že nejspíš vřeští. Zvedl hlavu teda úplně a mohl se tam podívat na objekt dívčího zájmu. Byla pravda, že i za ním přišlo pár dívek, které ho poznali na fotkách, ale tohle... Na příjezdové cestě stála černá naleštěná yamaha o kterou se opíral Samuel se samolibým úsměvem na rtech. Byl oblečený celý v kůži a dlouhé vlasy měl stažené do ohonu. Rozdal pár podpisů. Ovšem když si Elena všiml, suverénně se k němu vydal a naučený úsměv vystřídal opravdový. Přidřepnul si k němu a sundal mu jedno sluchátko.

„Co se děje? Proč si tak smutný, někdo tě snad trápí?“ Usmál se.

Elen zakroutil hlavou. „Kde máš přilbu? Co kdyby tě něco srazilo, pak bych musel fotit s někým jiným a bez tebe bych to nezvládl.“

„Nenechal bych tě tu přece samotného.“ Mrkl na mladíka Samuel, až se Elenovi divoce rozbušilo srdce. Jak strašně by si přál slyšet jeho hlas.

Samuel se postavil a za ruku vytáhnul na nohy i Elena. „Pojďme dovnitř, tady je moc lidí.“ Zamračil se Samuel na účet jeho fanoušků a zatáhl Elena do budovy. Jenomže ve vnitř bylo lidí ještě víc, tak neochotně pustil drobnou ruku.

„Tak konečně jste dorazil.“ Přiběhla k nim mírně obtloustlá dáma a popadla oba za ruce. „Honem, honem.“

„Vždyť jsem přijel dřív, než jsem měl.“ Nechápal Samuel a po očku sledoval Elena, co na to říká. Byl v pořádku. Jasně, i stylista musí znát spěch modelingu.

„Čas jsou peníze milý zlatý, tak hop do šaten.“ Popostrčila je k bílým dveřím a zase zmizela.

„Takhle je to vždycky.“ Zasmál se Elen zvonivým smíchem. Samuel se pro sebe taky usmál. Líbilo se mu, jak se Elen směje.

Uvnitř v šatně Elena polilo horko.

„Samueli, já nemůžu najít svoji košili!“ Obrátil se šokovaný blonďák na muže vedle sebe.

„Já myslím, že žádnou mít nemáš. Nedíval ses do podkladů, které ti poslali?“ Otočil se k němu Samuel, který si zrovna zapínal pásek u kalhot.

„Já byl hrozně nervózní, nemohl jsem se na to soustředit. Nemůžu tam být bez košile, to nejde!“ Začal panikařil mladík a rozhlédat se všude kolem.

Samuel si povzdychl a vzal chlapcovu tvář do dlaní. Byl hrozně roztomilý. „Elene, nemáš být proč nervózní, dobře? Budeš vypadat perfektně, jako vždycky.“

„Ale já nemám tak krásnou postavu jako ty!“ Namítnul, ale chtě nechtě se začal uklidňovat. Poznal, že se do muže před ním opravdu zamiloval.

Samuela to potěšilo. Jistě, řeklo mu už hodně lidí, že je krásný a taky to o sobě věděl, jak by ne, ale od toho sluníčka to bylo něco úplně jiného. Kdyby se kvůli deformaci z povolání ještě uměl červenat, nejspíš by to bylo teď.

„Bude to v pořádku, budu tam s tebou, ano? Si krásný, si moc krásný. Pořád si to opakuj, dřív mi to pomáhalo.“ Vzal ho za ruku a vyvedl na plac, kde už na zemi byli připravené kožešiny všech druhů.

Focení bylo velice zajímavé. Samuel se otíral o Elenovo tělo, jak jen to šlo, možná i víc, než bylo nutné. Oba byli rozpálení, i když šlo jen o pózy pro fotoaparát. Těch pár přihlížejících se z té podívané dokonce i červenali a někdy taktně odvraceli zrak. Samuela totiž nemuseli moc dlouho přemlouvat, aby místo rukou, se dotýkal Elena i rty. Když fotograf zavelel, ať se políbí, vzal Elenův krásně narůžovělý obličej do dlaní.

„Jsem krásný?“ Zašeptal mladík a přivřel oči.

„Nádherný.“ Ujistil ho Samuel a spojil jejich rty.

Elen si užíval tu blízkost Samuela plnými doušky. I když věděl, že jde pouze o focení a nic jiného v tom není, byl rád, že přijal. Když mu ale Samuel do pusy naprosto instinktivně pronikl jazykem, trochu ho to překvapilo. To přece na fotkách vidět nepůjde. Každopádně mu to vůbec nevadilo.

„Dobrý to stačí.“ Zavelel producent. Samuel se neochotně odtáhl od Elena. Zamilovaně mu pohlédl do nebesky modrých očí. Políbili se před tolika lidmi a nestyděli se. V ten moment měli oči jen jeden pro druhého. Na fotce to bude vypadat, jakože věrohodně pózovaly. Snad si nikdo ničeho nevšimne.

Jesmin k nim přispěchala ve velmi krátké sukni a spustila.

„Večer bude párty. Oba bystě měli, ne vy musíte přijít.“ Samuelovi se po tom, co Jesmin řekla, rozzářili oči. Podíval se na Elena a najisto věděl, že se těší na večer stejně jako on.

Na párty nejel na motorce, ale objednal si velkou černou limuzínu. Dostavil se v polovině večírku, jako správný pařmen.

Byli tam houfy lidí. Všichni pili a většina z nich už byla *zkárovaná.* (doslova na mol pozn. Aut.)

Všichni byli oblečení do nejnovější módy. Holky před ním natřásaly svoje tvarované zadečky. Neměl zájem, ale tvářil se, že má. Nenápadně se procházel po domě a hledal Elena. Toho jediného chtěl vidět. Trvalo mu, než ho našel.

Uviděl ho, jak stojí zády k němu otočený a povídá si s Alexis? Vždyť ji nemá rád. Pokrytec. Tím ho naštval a ublížil mu. Přece o něm říkala ty hrozné věci. Sebral nejbližšímu číšníkovi z tácu do každé ruky alkoholický nápoj a házel ho do sebe jako vodu. Začal zvát na panáka každého, koho potkal, ať to byla slečna nebo muž.

Nějak záhadně se dostal nahoru po schodech. Sedl si na proutěnou dvoj sedačku a dál popíjel.

Nevěděl, jak dlouho tam seděl. Najednou se před ním zjevil Elen.

„Co tu děláš?“ byl taky opilý.

„Jak to, že už si nevykládáš s mou přítelkyní?“ zeptal se ospale Samuel.

„Já jsem si s ní nevykládal a ani nehodlám. Kde jsi na to přišel?“ najednou vystřízlivěl.

„Viděl jsem tě, jak se sní bavíš! Chceš mi ji přebrat? Jen do toho, je tvoje!“ obořil se na Elena.

„Myslíš to jak si ze mě začala utahovat, že jsem hluchý? Že si schválně zakrývala ústa a mluvila na mě? Byl to ten nejvíc ponižující zážitek. A ty mě obviníš z toho, že ti chci přebrat holku, když mám rád kluky? Když mám rád tebe? Jak na to můžeš i jenom pomyslet?“ vyčetl mu Elen.

Ty úšklebné pohledy jakýma se na Elena Alexis dívala, když ji viděl při příchodu na večírek mluvit s Elenem. To je hnusná, zlá a sobecká kráva. Ta u něj skončila. Definitivně.

„Já.. když jsem to viděl..taky by sis myslel..zapomeňme na to, ale nemysli si, že ti tak snadno odpustím.“řekl naštvaně Samuel. Věděl, že jo. Nebyl opilý, jenom v náladě. Zvedl se. Vzal ho za ruku a přivolal limuzínu.

Jeli k Samuelovi domů. Na první pokus se netrefil klíčem do zámku a tiše zaklel. Když byli konečně uvnitř domu, zavedl Elena do pokoje pro hosty. Nemůže s ním být na posteli, kde spí s Alexis. Bylo by to neetické.

Hodil Elena na postel a začal ho svlékat.

Ráno Elena probudil nějaký otravný paprsek světla. Že by včera zapomněl zatáhnout závěs? Pomalu otevřel oči a tiše zívnul. Chtěl se zvednout, ale něco mu to znemožňovalo. Pohlédl dolů ke svému pasu a vytřeštil oči na ruku, která na něm ležela. Že by si přivedl ze včerejšího večírku nějakou ženu? No ale ta ruka nebyla jistě ženská. Pevná paže se stříbrným náramkem a na štíhlých prstech dva stříbrné prsteny. Stejné prsteny, jako měl...

Když Elenovi došlo, všechno co se včera stalo, chtěl vykřiknout, ale díky bohu to ztlumil dlaní, kterou si přitisknul na ústa. Zavrtění probralo i druhého spolunocležníka, který objal paží Elena ještě pevněji.

Mladík se pomalu otočil a spočinul tváří asi deset centimetrů od Samuelovi. Byl to ten nejkrásnější pohled, který kdy zažil. Ale na to teď nebyl čas.

„Spi, jsem unavený.“ Promluvil ospale dlouhovlasý muž, ale neotevřel oči.

„S- samueli?“ Zašeptal Elen. Nevěděl, co teď bude. Jak Samuel zareaguje.

Oslovení jménem druhého muže naprosto probralo, ještě když bylo vysloveno jeho milovaným hlasem. Otevřel jedno oko. Jestli se mu ten včerejšek jen zdál a teď se probudí vedle Alexis, nejspíš ho ranní mrtvice. Když ale zahlédl vykulený nebesky modrý pohled, přes který spadaly blonďaté vlasy, otevřel obě oči a chvilku zíral na to stvoření, které zrovna držel v náručí.

Jenže Elen si jeho pohled špatně vysvětlil a vyskočil z postele. „Byla to chyba, omlouvám se.“ Poskakoval po pokoji a sbíral svoje oblečení.

Samuel ho chvilku pobaveně sledoval a vyžíval se v pohledu na jeho holý zadeček, když mu došla Elenova slova. Chtěl mu říct, ať přestane panikařit, ale uvědomil si, že ho to sluníčko neuslyší.

„Nikomu to neřeknu...“ Mumlal si pro sebe pořád Elen a snažil se co nejdřív opustit byt. Když už bral za kliku dveří a pootevřel je, byly zase rázně přibouchnuty zpět. Jeho obličej se ocitl ve dvou velkých dlaních a byl trochu násilně otočen k Samuelovi.

„Elene, poslouchej mě. Nepanikař, je to v pořádku.“ Usmíval se na něj.

Mladík nevěděl, jestli mu správně rozumí. Bylo to až moc jako sen. „Ty- ty toho nelituješ?“ Pohlédl Samuelovi nevěřícně do očí. Ten zavtěl hlavou. Jeho růžové rty, zvlněné do lehkého úsměvu se pohnuli a vyslovili to, o čem Elen už dlouho snil.

„V žádném případě. Elene, zamiloval jsem se do tebe.“ Pohladil ho po zlatavých vlasech.

Elenovi z rukou vypadlo oblečení. Otevřel nevěřícně pusu. Samuel mu ji se zasmáním dvěma prsty zavřel a vtiskl mu na ústa malý polibek. Potom ho pevně objal a daroval mu další do vlasů. Viděl, že nemá daleko k pláči. Byl k pomilování.

Po oboustranném uklidnění, se rozhodl Elen, že půjde koupit něco k snídani. Potřeboval na vzduch. Byl tak šťastný. Samuel se mu svěřil, jak už dlouho nemá Alexis rád, že se s ní rozejde. Blonďáček si připadal, jako by se mě každou chvíli vznést do oblak a poletovat si na obláčcích. S úsměvem, který ne a ne zmizet z jeho tváře koupil v malém pekařství snídani a vydal se zpět do velké vily. Je snad možné, aby mohl být s tak rozdílným člověkem? S bohatým top modelem? Přál si, aby to tak bylo.

Sotva co vešel do dveří, ani si nestačil vyzout boty, se zarazil. V hale seděla na malém křesle štíhlá žena a na prst si natáčela pramínek černo růžových vlasů.

„Jak jsem si myslela. Chudáčku, musí být těžké se s tím vypořádat.“ Našpulila Alexis rádoby soucitně rty.

„S čím myslíš?“ Nechápal blonďák pevně svírající na hrudi sáček s pečivem.

„Ach můj bože, tobě to ani nedošlo? Chudáčku hluchý, Samuel se s tebou vyspal že? Ale on tě nemá rád, víš? Je mu tě líto.“ Zamrkala dlouhými umělými řasami.

„Jak si tím můžeš být tak jistá?“ Sevřel Elen snídani ještě pevněji, než doposud.

„Kdyby to s tebou myslel vážně, tak by se semnou před pár dny nezasnoubil.“ Zvedne ruku s dlouhými umělými nehty, na které se zablýskne diamantový prsten.

Elenovi vypadla taška z rukou. Jako by se mu právě zhroutil celý svět. Ucítil, jak se mu do očí nahrnuly slzy, ale před ní plakat nebude, to ne. Obrátil se na patě a rychle zmizel. Jak mu mohl věřit, že ho má rád? Řekl přece, že se s ní rozejde! Tak proč?

Samuel přišel do haly a první koho viděl, byla Alexis. Co tu kruci dělá? Každou chvíli se vrátí Elen se snídaní a ona ho tu uvidí. To nějak nevyšlo.

„Co tu děláš?“ zeptal se chladně. Musí se jí nějak zbavit a snad to stihne do příchodu svého roztomilého Elena.

„Bydlím tu. Včera jsem přespala u jedné přítelkyně, protože bylo pozdě a domů už se mi stejně nechtělo.“ Zívla a prohlédla si konečky vlasů.

„Aha, no já..“ v tom se zastavil v půli věty. Na zemi ležel papírový pytlík se snídaní, kterou měl Elen přinést.

„Ty!“ ukázal na Alexis prstem. „Co jsi provedla?“ Chytil ji za tričko a zatřásl s ní jako s hadrovou panenkou.

„Dělám to pro tebe! Copak to nechápeš? Miluji tě. On tě jenom potáhne ke dnu jako kotva. Tvoje kariéra skončí jestli semnou nezůstaneš! Prodám to do všech bulvárů a s tvým celoživotním snem bude konec!“ Alexis vřískala jako pominutá. 

Kašle na ni, pomyslel si. Je mu jedno, co bude, nebo nebude s jeho kariérou. Popadl první kalhoty, které mu přišly pod ruku, navlékl je na sebe, rychle obul tenisky a vyběhl na ulici. Rozhlédl se vlevo a vpravo. Bylo tam tolik lidí, přece jenom však zahlédl ty blonďaté vlasy, které by nepřehlédl ani kdyby chtěl.

Rozběhl se za ním. Vrazil do několika kolemjdoucích, honem se omluvil a utíkal dál.

Dal Elenovi svou ruku na rameno a otočil ho k sobě. Elenův obličej byl celý uslzený. Chytil ho za paži. Snažil se Samuelovi vykroutit z pevného stisku, nebyl na to ale dost silný. Po chvíli se Samuelem přestal zápasit a místo toho začal řvát.

„Jsi prolhaný lhář! Slíbil jsi, že se s ní rozejdeš. Říkal jsi, že mě máš rád. Přišel jsem se snídaní a dozvěděl se o tvém zasnoubení s Alexis. Proč jsi mi nic neřekl? Proč?! Nechal jsi mě v iluzi, že jsi se mnou šťastný a máš mě rád. Proč tohle děláš? Proč mi tak ubližuješ?“ Z očí mu kanuly další slzy, které ne a ne zastavit. Samuel to chtěl zastavit. Bylo pro něj utrpení dívat se, jak pláče kvůli němu.

„To není pravda. Vymyslela si to, aby mě měla pro sebe. Kdyby jsi počkal, až vyjdu

 ze sprchy vysvětlil bych ti to. Neublížil bych ti, rozumíš? Nikdy.“ Chytil mu obličej do dlaní a opakoval slova stále dokola. Lidé na ulici se na ně divně koukali, ale jim to bylo jedno.

„Věřím ti.“ Nic jiného mu nezbývalo.

„Pojď jdeme domů. Od teď bydlíš semnou“ Zavelel Samuel.

Do vily přišli ruku v ruce. Alexis si donesla poslední kufr a už se chystala pryč.

„Ne tak rychle.“ Zastavil ji Samuel, když se chtěla kolem něho protáhnout. „Dlužíš omluvu mému příteli.“ Samuel se otočil a usmál na Elena.

„Nikomu se omlouvat nebudu a už vůbec ne hluchému klukovi, co mi přebral přítele.“ Odplivla si Alexis. Samuel ji přitlačil ke zdi a dal paži pod krk. „Omluv se!“ zahulákal na ni Samuel.

„Dobře, tak se omlouvám.“ Vydala ze sebe přiškrceně a Samuel ji pustil. Rychle sebrala svoje věci a zmizela.

„To jsi neměl.“ Zavrtěl hlavou Elen.

„Pro toho koho miluji, bych udělal všechno.“ Sdělil Elenovi Samuel.

Elen skočil Samuelovi do náruče a dál pokračovali v pokoji pro hosty.

No a ještě Samuel na konec =)