Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít. W.Shakespeare

„To je ten tvůj bývalý přítel? Nedivím se, že si ho kvůli mně nechal.“ Odfrknul si malý

 blonďák a přitulil se ke Craigově pasu.

Gabiho píchlo u srdce, když na to Craig vůbec nic neřekl, jen tak stál.

„Ty jsi tu na dovolené? Bydlíš tady?“ Zeptal se značně znepokojený Craig. Nechtěl, aby tu zůstal.

„Vlastně-“ Popadnul Gabi přepravku s Chloe a chtěl odejít, když ho recepční zastavil.

„Ano, zrovna jsme vyřizovali ubytování, že Gabi?“ Usmál se na něj až příliš důvěrně, na to, že se sotva znali a naklonil se k němu blíž přes pult.

„A-ano.“ Vydechnul zmatený hnědovlásek a snažil se z pěkné tváře recepčního něco vyčíst.

Craigovi zacukalo v oku nad přezdívkou, kterou ho ten chlap oslovil. „Tak to se ještě potkáme, jdeme Richi.‘“ Prsknul jedovatě Craig a popadl kluka za ramena.

Gabi se za nimi díval se smutkem v očích. Bylo to sotva pár dnů, co se rozešli a on už je na dovolené s tím svým... nemohl na to ani pomyslet. Nechápal, jak může mít toho fracka rád. Připadal mu namyšlený a povýšený a to sotva z jedné věty. Proč ho za něj vyměnil?

„Tohle je váš bývalý přítel? Připadá mi jako blbec a to dozajista je, jestli vás nechal kvůli tomu skrčkovi.“ Zaculil se recepční a usedl zpátky na židli. Bylo mu Gabriela líto a zároveň chtěl dát tomu volovi co proto. „Gabriel, pěkné jméno.“

Gabi se začervenal. Ten muž mu právě vysekl dvakrát poklonu v jedné řeči. „Děkuji. Jsem vám vděčný, že jste mi pomohl, nejspíš bych to sám nezvládl, ale mrzí mě, že jste musel lhát“ Zesmutněl.

„Víte, tohle se sice nesmí, ale zrovna včera někdo vypověděl rezervaci tak myslím, že se nic nestane. Ten dům má být prázdný, takže nemusíte platit, jen si budete muset sám uklízet. “ Podal Gabimu klíče tak, aby se mohl dotknout prsty jeho ruky. Při doteku mu tělem projel malý elektrický proud.

„Moc vám děkuji, eh...“ Chtěl ho oslovit, ale muž neměl jmenovku.

„Kente. Jmenuji se Kent Jackson. Můžeš mi tykat, Gabi.“ Pousmál se znovu Kent a podal Gabimu ruku.

Ten položil přepravku s Chloe, která zamňoukala, na zem a nervózně jeho ruku přijal. „Dobře, Kente.“ Pousmál se Gabi zase. Kent mu byl sympatický.

„Máš kočku? Miluju kočky.“ Pustil Gabimu Kent neochotně ruku a dřepnul si. „Můžu?“

„Ano, je hodná, neublíží ti.“ Povolil Gabriel a sledoval, jak Kent jedním pohybem vyhodil západku u dvířek přepravky a vytáhnul jeho nejmilejší a nejvěrnější kamarádku. Zády k němu si ji položil na rameno a pohladil.

„Jak se jmenuje?“ Obrátil Kent hlavu a hodil po Gabim možná trochu svůdným pohledem, pod kterým se Gabrielovi málem podlomila kolena.

„Chloe.“  Vyžblechtnul a raději se podíval jinam.

„Je moc krásná, je vidět, že se o ni staráš.“

“Ano, miluji ji víc než kohokoliv jiného na světě.“ Odpověděl automaticky. Ani se nad tím nezamyslel, byla to pravda.

Možná teď. Pomyslel si Kent, ale nahlas to neřekl. Všechno má svůj čas.

„Ukážu ti tvůj dočasný dům.“ Usmál se Kent a pokynul nějakým chlapům, aby vzali Gabrielovy kufry.

Vyšli spolu ven z recepce a zamířili na pláž. Bylo tam velké dřevěné molo, které vedlo ještě daleko do

 moře a mělo tvar kruhu. Podél něho byly malé dřevěné identické domky. Vypadalo to

 krásně.

Kent zavedl Gabriela až k domu číslo 6, kde už ležely kufry.

„Tady budeš bydlet, líbí?“ Otočil se na Gabiho, který nebyl schopen slova. Byl to maličký dům ze světlého dřeva se slámovou střechou, aby se hodil více k ostrovu. Menší muž vešel dovnitř a zálibně si prohlížel malou místnost, jenom s velkou manželskou postelí, televizí a stolkem. Přešel k menším dveřím a objevil se v útulné koupelně, ale všimnul si ještě žebříku, který stál vedle. Vyšplhal po pár příčkách a ocitl se na malém balkóně, nanejvýš tak pro dvě osoby. S úsměvem se nadechl čerstvého vzduchu a zahleděl se na moře.

„Kente, to je nádhera!“ Kleknul si a strčil hlavu dolů, aby viděl na muže stojícího pod ním.

Kent položil Chloe na zem, která hned vyrazila obhlédnout terén.

„To ale ještě není všechno, pojď sem.“ Podal mu ruku a pomohl mu slézt.

Spolu s ním vyšel z velkých skleněných dveří na malou terasu, kde byl gauč a stolek, vedle kterého se rozvalovala Chloe a nahřívala si záda. Dva schody vedly k dalšímu posezení, ale tentokrát k takovému, že když jste si tam sedli, mohli jste si máchat nohy ve vodě. Po boku byla tenká stěna, aby nikdo nemohl vidět, co se za ní děje, dokonalé.

„Nejradši mám tu síť.“ Usmál se Kent a ukázal Gabimu síť, která byla přímo nad vodou.

Ten domek byl skvělý, jen jednu chybu měl. Všechno v něm bylo pro dvě osoby, ale Gabi byl sám.

„Je to tu moc krásné, jen ne moc pro samotného člověka.“ Usmál se Gabi smutně a pohlédl na Kenta.

„Nemusíš tu být sám, rád ti budu dělat společnost.“ Uculil se Kent a přišel blíž.

„Nevím, jak ti poděkovat.“ Usmál se Gabi a nechal se chytit za ruku.

„Co třeba pusa?“ nastavil Kent tvář. Když mu na ni chtěl dát Gabi polibek, otočil hlavu a nechal se políbit na rty. Ty Gabrielovi chutnaly sladce, tak, jako žádné jiné před nimi.

„To nebylo fér.“ Zašeptal Gabi Kentovi do rtů, když se od sebe nepatrný kousek oddálili.

„Já vím.“ Připustil vyšší muž a znovu Gabiho políbil.

„A známe se sotva půl hodiny.“ Neodpustil si znovu Gabriel. Tohle nebyl jeho styl, ale přesto se mu od něj nechtělo. Možná jen potřeboval být v něčí náruči po tom, co se s Craigem rozešel, ale to nebylo všechno. Mezi ním a Kentem to neskutečně jiskřilo už při prvním pohledu.

„Já vím.“ Usmál se Kent a přejel Gabimu palcem po  spodním rtu. „Ale nenechám si utéct příležitost, nebudeš tu dlouho, sotva týden.“

„Ale já si teď nechci s nikým nic začínat, on mi ublížil.“ Podotkl Gabi a pohlédl bokem.

„Nemusíš to brát takhle. Ber to jako prázdninový románek?“ Otočil mu hlavu zase zpátky a pohlédl do očí.

„Prázdninový románek? To by mohlo být zajímavé.“ Usmál se Gabi.

„Dobře.“ Velice neochotně od něj Kent odstoupil a přešel ke dveřím. „Musím jít, ale ještě se uvidíme, že?“ Nečekal na odpověď, prostě sešel schody a rozběhl se zpátky na recepci.

„Určitě.“ Přitakal Gabi, když to Kent už nemohl slyšet a sebral ze země kufry, které hodil na postel. Vyšel ven na terasu a vzal si do náruče Chloe, se kterou se posadil na pohovku.

„Ah Chloe, nedělám chybu?“ Podrbal kočku za uchem. Hned začala příst.

„Nejspíš tohle dělá často se zákazníky. A po tom týdnu odjedu a už ho nikdy neuvidím. Ale v jeho náruči je mi tak dobře.“ Zasnil se Gabi a přitiskl si kočku k hrudi. V tom uslyšel z blízkého domku vypísknutí. Vyšel na molo a naskytl se mu nádherný výhled, jak se jeho bývalý přítel hašteří s tím blonďákem jen sotva pár domků od jeho. Chloe hlasitě mňoukla a zaprskala.

„Máš pravdu Chloe, jednou jsem na dovolené, tak si to tu užiju, jak jen to půjde a basta!“ Rozhodl nakonec a vešel zase dovnitř, protože ač si to nechtěl přiznat, ten pohled na ty dva mu trhal srdce. Vevnitř položil kočku na postel a rozepnul kufr. Čas si vybalit.

„Co že jsi udělal?“ Vytřeštila Nina oči do webkamery, když si s Gabim na druhý den volala přes skype.

„Nino, on je tak hodný a byl na mě milý.“ Poškrábal se Gabi ve vlasech.

„Ale vždyť ty tohle neděláš.“ Namítla. Byla to pravda. Gabriel se většinou držel při zemi a něco jako bezhlavý románek s recepčním nebyl jeho styl.

„Já vím. Počkej.“ Vykoukl Gabi z okna a položil laptop na postel. „No vidíš, zrovna se tu promenáduje s tím svým.“ Rozhodil rukama Gabi a přiskočil k notebooku.

„Kdo?“ Nechápala Nina, Gabi mluvil páté přes deváté.

„Craig. Ach bože, to se může stát opravdu jen mě. Odjedu, abych na něj zapomněl a on se tu objeví!“ Zaprská Gabriel. „Víš co? Půjdu je sledovat. Chci vědět, proč mě nechal kvůli takovému parchantovi.“ Objasnil Gabi a i přes Nininy nadávky na jeho osobu skype vypnul a vyplížil se z domku.

Sledoval ty dva, jak šli ruku v ruce až k bazénu u recepčního domu. Gabi je sledoval, když mu v kase zavibroval mobil. Na display se objevilo jméno Nina, věděl, že kdyby jí to nevzal, tak by si to později za rámeček nedal. Sotva co zmáčknul tlačítko na přijetí hovoru, se na něj z mobilu vyvalila salva nadávek.

„Gabrieli, doufám, že je opravdu nesleduješ!“

„Šli k bazénu.“ Promluvil tiše Gabriel a schoval se za palmu.

„Proč šeptáš? Ty debile, vypadni odtamtud, slyšíš? Šlahej...“ Mluvila dál, až Gabi přivřel oči. Vážně to neměl dělat. Ještě víc se mu to potvrdilo, když si ho Craig všimnul a promluvil na něj.

„Gabrieli?“ Dal si ruce v bok a sledoval přistiženého hnědovláska jak neví, kam z očima. Z mobilu se pořád ozývaly nádavky na jeho osobu a každou chvílí se stupňovaly.

„Gabi, čekáš tu na mě?“ Objevil se zčista jasna za ním Kent a objal ho majetnicky kolem pasu tak, aby si toho Craig všimnul. Nemusel dlouho čekat na to, až se černovlasý muž zamračí a provrtá Kenta zabijáckým pohledem.

„Vlastně ano.“ Pokýval Gabi hlavou. „Jen si vyřídím hovor.“ Usmál se nervózně a popošel trochu dál. Nevšiml si tak, jak hodil Kent po Craigovi vítězným pohledem. Ten se ještě víc zamračil a raději skočil do bazénu.

„... vypadni od tam tud, nebo si to potom schytáš ty idiote jeden!“ Mluvila svůj monolog Nina pořád dokola.

„Nino, neboj. Už jdu pryč, dobře? Přišel Kent.“ Snažil se ji uklidnit.

„Gabi, musíš vědět, že tohle bych nikdy neschválila, ale myslím, že ty potřebuješ jenom takový románek. Možná ti to pomůže. Takže jdi a s Kentem si to pořádně užij ano?“ Gabi by přísahal, že se Nina do telefonu usmála.

„Já...já to zkusím.“ Pokýval hlavou Gabi.

„Ale musíš si dát pozor, aby ses do něj nezamiloval, dobře?“ Nabádala ho Nina starostlivě.

Gabi otočil hlavu a pohlédl na krásného bledého recepčního v bílém tričku a odrbaných džínách, jak se opírá o kmen palmy ve stínu.

„Neboj, to se nestane.“ Ujistil ji hnědovlásek a zaklapnul mobil. Přišel ke Kentovi, který zrovna měl strašnou práci s pochechtáváním.

„Čemu se směješ?“ Otočil Gabi pohled tak, kam tušil, že se dívá i Kent a sám se musel rozesmát. Toho blonďáčka Richiho, někdo polil vodou, když se opaloval a teď hrozně vyváděl. Craig se ho snažil uklidnit. Teď Gabi svého bývalého přítele litoval. Ale když toho měl Craig už dost, vzal Richiho na rameno a sám s ním švihnul do bazénu, přehnul se Gabi s Kentem v pase smíchy. Opravdu lepší než kino.

„Už zase si mě zachránil.“ Usmál se Gabi na Kenta, který na něj konečně stočil pozornost.

„To jsem celý já, nemáš zač.“ Usmál se Kent a políbil menšího muže lehce na rty. „Jdeme?“

„Kam?“ Nechápal Gabi, ale nechal se vzít za ruku a odvézt pryč od bazénu. „Nemáš tu práci?“

„Ne, nejsem recepční, jen sem tam zaskakuju.“

„A co tu teda děláš?“ Zajímal se Gabriel.

„Hlavní průvodce, těší mě.“ Udělal Kent pukrle a znovu se s Gabim rozešel pryč. „Chci ti ukázat něco, co se ti bude určitě líbit.“

Kent je vedl lesními cestami. Nebo to byl spíš prales. Ten ostrov byl vážně krásný. Všude poletovali pestrobarevní papoušci a během cest potkali několik jezírek. Nakonec přišli k nějaké skalní průrvě.

„Ty chceš, abych tam vlezl?“ Povytáhnul Gabi jedno obočí.

Kent krátce přikývnul a usmál se. „Bojíš se snad?“

„Po pravdě? Jo!“ Znejistěl Gabriel a začal zvažovat možnosti útěku. Proti Kentovi neměl šanci.

„A čeho prosím tě?“ Vzal ho za ruku a zatahal za ni, jenže Gabimu se opravdu moc nechtělo.

„Vždyť tě vůbec neznám. Mohl bys mě tu třeba zabít.“

„Kecko.“ Zasmál se vyšší z mužů a s pomocí síly vtáhl Gabiho do úzké temné průrvy. Ale dlouho nešli po tmě. Za chvilku uviděli světlo, jako by šli v tunelu. Možná to tak nějak vypadá, když umíráte.

Výsledek stál za to. Ocitli se v nějakém zatopeném kaňonu, plném průzračné vody a

 zelených keřů.

„Jak jsi to tu našel? Máš tu prohlídky?“ Rozzářil se Gabriel. Jestli má umřít tady, tak budiž.

„Ne, nikdo tu ještě nebyl, chodím sem přemýšlet, když jsem sám.“ Posadil se Kent k vodě a dotkl se jí rukou.

„To tu asi nebýváš často. Počítám, že tohle jako se mnou děláš pokaždé, když sem přijedou noví návštěvníci.“ Zachechtal se Gabriel, ale když uviděl Kentův smutný úsměv, raději zmlknul.

„Tohle si o mně myslíš? No, vlastně se ani nedivím.“ Stoupl si Kent a sundal si tričko. Odhalil tak perfektní krémovou hruď.

„Co to děláš?“ Nechápal zprvu Gabi, než k němu Kent se zlověstným úsměvem přihopsal a začal mu hravě sundávat tričko. „Ne, nech toho, nemám tu plavky.“ Pištěl Gabriel mezi záchvaty smíchu, které mu způsobovaly Kentovy nenechavé prsty.

„To vůbec nevadí. Já taky ne.“ Nedal se Kent a připravil je oba o všechny kousky oblečení a hodil menšího hnědovláska do příjemně teplé vody. Hned však skočil za ním.

„Ty jeden...!“ Zasmál se Gabriel a pokusil se Kenta dostat pod vodu.

„Myslíš, že máš na obyvatele tropického ostrova?“ Škádlil ho zmíněný obyvatel.

„Kente? Děkuju, že jsi mě sem vzal.“ Pronesl najednou vážně Gabriel.

„Nemáš zač.“ Usmál se na něj druhý muž a přivlastnil si jeho rty.

Dá se říct, že Gabi si prázdnin užíval plnými doušky. Dokonce i zapomněl na Craiga. Kent byl skvělý společník, jak na odreagování, tak jen na popovídání. Koupal se s ním, dával si s ním jídlo, smál se s ním. Každé ráno se těšil až ho uvidí a každý večer si zoufal, že se musí rozloučit. Ovšem, nikdy mezi nimi nedošlo k ničemu jinému, nežli k polibkům a občasnému ochmatávání. Jenže Gabimu začalo být později špatně z toho, že věděl o odjezdu. Přece mu bylo hned na za začátku jasné, že jakmile odjede, už Kenta nikdy neuvidí. Ale když ho poznal blíž, uvědomil si, že ho nechce ztratit. Také se od něj spoustu věcí dozvěděl.

„Kente, co děláš tady na Laui?“ Zeptal se ho jednou Gabi, když seděli u něj na verandě a jen tak si povídali. „A jak to, že nejsi vůbec opálený?“

„No, pocházím z Anglie. Když mi zemřel jediný příbuzný a to v celku movitý strýček a všechno mi odkázal, různě jsem cestoval a nakonec skončil tady. Je to pět let. A to opálení... hm, nesnáším moc dobře slunce.“

„Tvého strýce je mi líto.“

„Nemusí, byl to parchant.“ Zasmál se tehdy Kent.

Taky věděl, že kdyby na Laui přijelo o jednoho hosta na víc, bude se muset sbalit a odejít. A to se taky stalo. Když seděl šestý den jeho dovolené na balkoně, objevil se za ním nečekaně jeho nejoblíbenější průvodce.

„Kente, co tu děláš? Nemáš mít dneska výšlap s těmi novomanželi?“ Ve skutečnosti byl rád, že ho vidí.

„Gabi, mám špatnou zprávu. Jeden můj kolega zrovna pronajal tenhle dům.“ Promluvil  Kent a opřel se o zábradlí naproti Gabriela.

„Cože?“ Vykulil Gabi oči. „Musím odjet?“

„No to ne! Počítám dny do tvého odjezdu a dřív tě nepustím.“ Svraštil Kent obočí. Gabiho jeho reakce hodně překvapila, to teda opravdu nečekal.

„No, ale nemám kde bydlet.“ Pokrčil Gabi smířeně rameny, když zachytil Kentův známý pohled, který nevěstil nic dobrého.

„Kente, to nejde, nemůžu bydlet u tebe!“ Položil Gabi kufry na zem a sám se na ně posadil.

„Proč by ne?“

„Skoro tě neznám. A... prostě to nejde, ze zásady!“ Zakroutil hlavou a založil si ruce na prsa. Prostě ne!

„Nekecej a pojď.“ Popadl ho Kent za paži a vytáhl na nohy.

„Nejdu.“

„Mám šest koček.“ Prohodil jakoby mimochodem Kent a sebral jednu Gabrielovu tašku.

„Kde že bydlíš?“ Rozzářily se mu oči jako hvězdičky. Vyšší z mužů se vítězoslavně zakřenil a vydal se na cestu. Gabi ho hned nadšeně následoval.

Od recepce to netrvalo dlouho, než přišli k obrovské vile s bazénem na terase a bílým,

 nepochybně nesmírně drahým autem.

„Co to je?“ Vytřeštil Gabriel šokovaně oči.

„Nezmínil jsem se, že jsem dědic?“ Pousmál se Kent a vyrazil ke dveřím.

„A k čemu je ti sakra auto na tak malém ostrově?“ Nechápal mladší muž a následoval svého dočasného nového spolubydlícího.

„Byl to dar od strýce, tak jsem ho sem převezl.“ Pokrčil rameny a vešel do vily.

Hned co se za nimi zavřely dveře, objevilo se u jejich nohou několik roztomilých koček. Vážně jich bylo šest!

„Kde jsi je vzal?“ Pustil kufry Gabi a dřepnul si k těm chlupatým koulím. Chloe se hned začala dožadovat pozornosti z přepravky, tak ji pustil,aby se seznámila s novými kamarádkami.

„Sem tam se stane, že tu návštěvníci nějakou z nich nechají, tak si je beru.“

„Jsi neuvěřitelný.“ Vydechl okouzleně na Kentovu adresu.

„Já vím.“ Zasmál se dotyčný a přišel ke Gabimu.

„Pojď, mám pro tebe překvapení. Usmál se a za ruku ho vyvedl po schodech ven na terasu.

Všude byly polštáře, svíčky a lucerny. „To-to je pro mě?“ Nechápal Gabi. „Za co?“

„Za to, že jsi tu se mnou.“ Odpověděl prostě a posadil se i s ním na gauč. Nikdy pro Gabiho nikdo nic podobného neudělal. Z očí se mu spustily slzy štěstí..

„Proč pláčeš?“ Zasmál se a setřel mu slané kapky z tváře.

„Já nevím.“ Usmál se Gabi,ale nemohl přestat plakat. Lhal, věděl to moc dobře. On se do muže vedle něj zamiloval a věděl, že se s ním za chvíli bude muset rozejít. Že ho co nevidět opustí a nikdy v životě neuvidí.

„Zamiloval jsem se do tebe.“ Pošeptal mu najednou do ucha. „Věděl jsem to hned, když jsem tě poprvé uviděl u toho okna v recepci.“ Otočil si jeho rozkošně uslzený obličej k sobě a políbil. Na rty, oči, tváře...

Probudilo ho zpívání ptáků a pošimrání slunečních paprsků. Se zívnutím se posadil a protáhl. Cítil se neskutečně uvolněně a taky později zjistil proč. Otočil hlavu a setkal se s usměvavým pohledem Kenta, jak ho sleduje.

„Jsi ještě krásnější, když spíš.“ 

„Stalker!“ Ukázal na něj prstem vítězoslavně.

„Co se ti nezdá? Jsem prostě obyčejný obyvatel ostrova, který se zamiloval do návštěvníka a rád se dívá, když vedle něj spí.“ Přitáhl si jeho obličej a políbil.

„Dneska odjíždím.“ Odtušil smutně Gabi.

„Já vím.“

To ráno bylo snad nejhezčí, jaké kdy Gabi zažil. Nejenže ho prvně Kent nechtěl pustit z gauče na terase, ale později se s ním i okoupal a nasnídal. Bylo neuvěřitelné, jak byla ta vila obrovská. Dokonce měla i dva bazény, jak se později Gabi dozvěděl, když vyšel ven za dům a ocitl se v krásné zahradě plné exotických květin. Když zcela uchvácen popošel dál, narazil na bazén  s vodopády, které padaly před okny ze střechy.

„Kente, kolik máš ještě překvapení?“ Zavolal Gabi do domu a svůj hlas následoval.

„Nediv se, sbalil si nejlepší partii na ostrově.“ Zasmál se Kent od linky, odkud vytáhl pytel žrádla pro kočky a misky.

„Já tě přece nesbalil, to ty mě.“ Připomněl mu Gabriel s úsměvem.

„Musím zásadně protestovat. To jak jsi okouzleně zíral z toho okna, určitě jsi to dělal schválně.“

„To teda nedělal.“ Sebral mu žrádlo s miskami. „Nakrmím je já, můžu?“

„Dobře, běž ven na zahradu, už tam určitě čekají.“ Usmál se a ukázal mu správné dveře. Bylo jich tam moc.

„Když Gabi s plnýma rukama vyšel na zahradu, hned se kolem něj začalo ochomítat šest

 hladových koček plus Chloe, která se taky dožadovala pozornosti. Do každé misky dal žrádlo a nezapomněl každou z koček pohladit, když kolem Kentovy vily procházeli dva návštěvníci, kteří se zjevně dost hádali.

„Ty jsi nemožný, vážně. Ztratili jsme se!“ Zakřičel blonďák.

„Mlč už, já za to nemůžu!“ Oplatil mu černovlásek v rozepnuté košili stejnou mincí. „Vážně už mám toho tvého řvaní plné zuby!“

„Craigu, nekřič na mě!“

„To ty tu řveš!“ Rozhodil Craig rukama a promnul si kořen nosu, jak to dělával vždycky, když byl nervózní.

„Tak se tady prostě zeptáme!“ Zavelel Richi a vyšel k vile.

„Haló, tady vzadu.“ Zavolal Gabi přes plot. Oba se otočili jeho směrem. Richi si povrchně odfrkl a otočil se na patě, že jeho se ptát nebude. Naopak  Craig se úlevně usmál a přišel k plotu, o který se Gabriel opíral.

„Gabi, co tu děláš?“ Usmál se a opřel se přímo naproti jemu.

„Tady bydlí Kent.“ Přiznal a sebral jednu kočku, která se mu otírala o nohu.

„To je teda koček.“ Povytáhl Craig obočí. „Řekneš mi, jak se odtud dostat k recepci?“ Naklonil hlavu.

„Jistě, je to jen kousek. Musíte tudy a když půjdete po většinu rovně, za chvilku jste tam.“ Ukázal Gabi prstem po cestě, po které přišli i oni.

„Děkuju ti.“ Naklonil hezky hlavu a svůdně se usmál. Tohle na něm Gabriel miloval. Ani teď ho to nenechalo chladným a trochu zčervenal.

„Neočekávaná návštěva?“ Zazněl za nimi chladný hlas. Kdyby v něm Gabi nepoznal anglický přízvuk, ani by ho nepoznal.

„Ztratili se.“ Odpověděl po pravdě Gabriel a nechal se obejmout kolem pasu. Když se na Kenta otočil, setkal se s ledovým výrazem. Trochu se toho lekl, takový u něj ještě neviděl. Bylo neuvěřitelné, jak rychle uměl Kent měnit nálady.

„Vážně? A ukázal jsi jim cestu?“

„Ano.“

„Tak doufám, že už vás tu nebudeme muset vidět znovu, že?“ Díval se Craigovi zpříma do očí.

„Přestaň tam flirtovat s bývalým a dostaň mě odsud!“ Zakřičel naštvaný Richi a dupnul si.

„Hodně štěstí.“ Pronesl znechuceně Kent a s paží pořád kolem Gabiho pasu s ním odešel do domu.

„Co to bylo?“ Nechápal Gabriel, když ho Kent pustil a posadil se na gauč.

„Copak nevidíš, jak se na tebe dívá? Pozdě mu došlo, že nechat tě kvůli tomu debilovi byla hovadina.“  Pronesl vážně.

„Gabriel se usmál a přisedl si ke Kentovi, který ho hned přitáhl ještě blíž k sobě do náručí.

„Žárlíš?“

„Ano. Jsem už takový.“ Povzdechl si Kent.

„Nemáš proč, já už ho nechci, chci jenom tebe.“ Políbil ho Gabi, ale pak se hned zvedl. „Škoda že tu nemůžu zůstat déle. Půjdeš se mnou na poslední oběd?“ Usmál se a sebral ze země svoje tašky a přepravku s Chloe.

„Musím ještě něco zařídit, přijdu tam za tebou, ano?“ Pohladil ho po tváři a vyšel s ním před dům. Chvilku šli ještě spolu, než se Kent odpojil a někam odběhl. Gabi z toho byl trochu smutný, myslel, že dnešek bude jenom s ním, přece jenom, je to poslední den jeho dovolené. Chtělo se mu brečet, že bude muset odjet a z toho mu bylo do smíchu. Položil kufry k dalším, již připraveným k vyzvednutí a přešel do restaurace, kde se posadil a objednal si oběd. Je to neuvěřitelné, že už zítra bude doma a bude se muset zase zařadit do stereotypu jeho normálního života.

Ještě neměl ani dojedeno, když se na židli naproti němu posadil vysoký černovlasý muž a usmál se.

„Chutná? Je to úplně něco jiného než doma, co?“

„Co tu děláš Craigu, kde je Richi?“ Rozhlédl se Gabi, ale nikde uřvaného blonďáka neviděl.

„Není to jedno? On není pro mě, bohužel jsem si to uvědomil až pozdě.“ Nahnul se přes stůl ke Gabimu a chtěl ho políbit.

„Nech mě.“ Vyskočil hnědovlásek od stolu a chtěl odejít, když ho zachytila svalnatá paže Craiga a přitáhla si ho k sobě.

„No tak, omlouvám se, že jsem se zachoval tak, jak jsem se zachoval. Byl jsem kretén, mrzí mě to, vrať se ke mně.“ Naléhal krásným hlasem, takovým, kterým mluvil na Gabiho vždycky, když ho o něco prosil, nebo když mu šeptal do ucha sladké blbosti, jak strašně ho miluje.

„To nejde, Kent...“ Chtěl se mu Gabi vykroutit, ale neměl šanci.

„No tak, neber tenhle prázdninový románek vážně. Odjedeš a už ho neuvidíš. Vsadím se, že jakmile zmizíš, sbalí někoho úplně jiného. Já jsem tady a mám tě rád, miluju tě. Vrátíme se domů a všechno bude jako dřív.“  Poslední slova mu zašeptal do ucha. Gabi si vzpomněl, jaké to s ním bylo. Jak mu bylo dobře. V tom ho Craig políbil. Gabimu se okamžitě vybavila ta bolest, když ho opustil kvůli Richimu. Začal se zmítat a nakonec se z jeho paží vymanil.

„Je mi jedno, že odjedu a budu zase sám. K tobě už se nikdy nevrátím, rozumíš!“ Zavrčel a rozběhl se pryč. Musel vidět Kenta. Chtěl být v jeho náruči a slyšet, že ho Kent miluje, i když by to byla lež. Uviděl ho u recepce, jak se opíral o sloup a s někým telefonoval. Když Kent mobil zaklapl, přišel za ním a usmál se.

„Kente? Už jsi vyřídil, co jsi potřeboval?“ Zeptal se vesele.

„Ne, zrušil jsem to.“ Probodl ho chladnýma očima. Gabi nechápal, co se stalo. Tak se na něj ještě nikdy nepodíval.

„Kente, co se...?“

„Byl jsem debil, myslel jsem si, že bys mohl být jiný. Ale máš pravdu, měl to být jen prázdninový flirt, tak jsme se domluvili, že? Takže odjeď domů, doufám, že s ním budeš šťastný.“ Promluvil ledově, podobně, jako když mluvil na Craiga, ale teď měl v hlase ještě něco jiného. Bolest?

„Já ti nerozumím, s kým?“ Zakroutil Gabi hlavou. Nechtěl,aby to takhle skončilo. To přec nejde.

„Viděl jsem tě s ním v restauraci. Chtěl jsem, abys tu se mnou zůstal, ale vidím, že to ty nechceš.“ Odpověděl stručně a vydal se pryč.

„Kente, já ti to vysvětlím!“ Rozběhl se za ním Gabi.

„Nezajímá mě to. Přeju ti hodně štěstí, Gabrieli.“ Odvrátil od něj hlavu a odešel.

Gabimu se právě znovu rozbilo srdce. Jak to mohl dopustit? Proč se do něj zamiloval, když věděl, že to takhle dopadne. Ale někde podvědomě doufal, že to skončí jinak. Proč mu musel Kent ublížit? Proč i on? Vždyť říkal, že ho miluje, tak proč vytahuje nějaký prázdninový románek. Teď se Gabrielovi z očí opravdu spustily slzy. Sebral přepravku a vytáhl z ní kočku. Zase mu zbyla jen ona.

„Gabi, co se tam stalo?“ Naléhala už po několikáté Nina, když seděla u Gabiho v bytě. Za okny hustě sněžilo. Byl to měsíc, co se vrátil Gabriel z Laui. Hned na něm poznala, že není něco v pořádku, ale on o tom nechtěl mluvit. Vždycky ji odbyl umělým úsměvem a odrbanou frází, že se nic neděje.

„Nino, dnes je Valentýn, copak nemáš nic lepšího na práci, než sedět v pokoji svého bratra?“ Usmál se smutně Gabi a obrátil zrak zase k televizi, kde běžela nějaká nechutně romantická komedie.

„Thomas mě pozval na večeři, ale jestli chceš, zůstanu tu s tebou.“ Odpověděla naprosto vážně.

„Nebuď  směšná, běž.“  V podstatě ji vyhodil z bytu. Byl rád, že je aspoň ona šťastná.

Vzal do náručí Chloe a posadil se na parapet k oknu. Sledoval třpytící se vločky a bezmyšlenkovitě hladil Chloe po hebkém kožíšku, když se bytem ozval zvonek. S povzdechem, že si Nina nejspíš něco zapomněla, se vydal ke dveřím a otevřel je. Srdce se mu ten moment zastavilo.

„Zima vážně není nic pro mě.“ Promluvil vysoký hnědovlasý muž známým anglickým přízvukem a víc se zachumlal do tlusté šály.

„Tak co tu děláš v půlce února?“ Plakal. Plakat štěstím.

„Budeš můj Valentýn?“ Vytáhl od někudy rudou růži a podal ji menšímu muži.

„Ano.“ Vydechl šťastně Gabriel. „Miluju tě.“

„Miluju tě.“ Zopakoval s úsměvem Kent a políbil svoji prázdninovou a doufejme, že i celoživotní lásku na růžové rty.